Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Použitím radioteleskopů a dalekohledů pro infračervenou oblast získali astronomové velmi důležitý pohled na první rozhodující počáteční fázi vzniku hvězd. Nová pozorování vzbuzují naději, že pomohou astronomům pochopit počáteční etapu postupných událostí, během kterých se obrovský oblak plynů a prachu zhroutí do hustého jádra, z kterého se nakonec vytvoří nová hvězda.
Astronomové studovali obří oblak v souhvězdí Persea, který je od Země vzdálen 770 světelných roků. K pozorování využili kosmický dalekohled Herschel Space Observatory, který vypustila Evropská kosmická agentura ESA, a pozemní radioteleskop Green Bank Telescope (GBT) k provedení detailních pozorování oblaku plynů, jež obsahuje přibližně 100krát více materiálu, než je hmotnost Slunce.
Astronomové se domnívají, že hvězdy vznikají v případě, kdy se takový oblak plynů a prachu gravitačně zhroutí, nejprve do několika samostatných shluků, ty následně do hustých jader, z nichž každé pak může pokračovat v dalším smršťování a vytvořit mladou hvězdu. Detaily toho, jak se to stane, nejsou zatím známy. Jeden problém spočívá v tom, že většina blízkých regionů, kde tyto procesy probíhají, již vedly ke vzniku hvězd. Existující hvězdy pak ovlivňují blízké vznikající hvězdy prostřednictvím hvězdného větru a rázových vln, když explodují jako supernovy.
„Objevili jsme první jasný případ oblaku plynů, kde mohou potenciálně vznikat hvězdy. Nachází se na začátku procesu formování hustých jader a není ovlivňován žádnou blízkou hvězdou,“ říká James Di Francesco (University of Victoria, Kanada).
„Nalezení takového shluku plynů, který může začít formovat husté jádro, je klíčem k plnému pochopení počáteční etapy vzniku hvězd,“ říká Sarah Sadavoy, postgraduální studentka University of Victoria. „Jedná se o mimořádný objev,“ dodává.
Snímky v oboru blízkého infračerveného záření pořízené družicí Herschel Space Observatory byly získány jako součást klíčového programu Herschel Gould Belt Survey. Odhalil dříve nepozorovatelné struktury uvnitř shluků plynu, které mohou být předchůdci jader s potenciální možností vzniku jednotlivých hvězd. Astronomové použili GBT ke studiu pohybů a určování teploty molekul, především čpavku, uvnitř těchto struktur. Pozorování pomocí radioteleskopu GBT naznačují, že jedna z těchto základních struktur je pravděpodobně gravitačně vázaná, a tudíž zde bude pokračovat další průběh vývoje smršťování až do stadia jádra.
„Může se jednat o vůbec první pozorování předchůdce jádra,“ dodává James Di Francesco.
Všechny pozorované shluky, jak předpokládají astronomové, zde mohou podle předpokladu vytvořit asi 10 nových hvězd.
„Tato oblast se zdá být dokonalým kandidátem pro budoucí vznik jader a tudíž je ideální oblastí pro další výzkum, který může astronomům pomoci pochopit, jak tyto procesy fungují bez spouštěcího mechanismu hvězdného větru a rázových vln od explodujících supernov,“ dodává Sarah Sadavoy.
Zdroj: http://www.nrao.edu/pr/2012/clumpcores/
autor: František Martinek