Po několikaleté odmlce se hvězdárna znovu zařadila mezi organizátory letních vzdělávacích táborů a kurzů. Během letošní letní sezóny jsme připravili hned dvě akce. V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.
V pátek 28. srpna 2026 v ranních hodinách před východem Slunce nastane částečné zatmění Měsíce. Celá délka trvání částečného zatmění bude 3 hodiny 18 minut. Od nás však budeme moci pozorovat pouze první polovinu úkazu - vstup Měsíce do zemského stínu. Výstup ze stínu bude probíhat již pod našim obzorem. Do stínu Země však Měsíc nevstoupí celý. V maximální fázi zatmění, kdy bude Měsíc u nás zapadat, ztmaví stín Země až 93 % měsíčního průměru, a tak Měsíc uvidíme zapadat jen jako malý srpek.
O víkendu 10. – 12. 7 2026 se úspěšně uskutečnila Víkendová škola návrhu a stavby nanosatelitů v rámci projektu přeshraniční spolupráce s názvem Rozvoj vzdělávání v oblasti vývoje nanosatelitů a kosmických technologií. Akci pořádali oba partneři projektu, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. a Slovenská organizácia pre vesmírné aktivity a zúčastnilo se ji 15 účastníků z obou stran hranice. Součástí opravdu bohatého a zajímavého programu byly nejen teoretické přednášky, semináře, praktické činnosti se složením Schoolsatů – výukového modelu cubesatu, ale také jsme si vyzkoušeli virtuální technologie i praktická pozorování kosmických objektů pozemními dalekohledy, včetně Mezinárodní kosmické stanice. Po úspěšném absolvování víkendové školy a nedělní samostatné práce obdrželi všichni účastníci certifikát o absolvování této školy.
Program OPAL (Outer Planet Atmospheres Legacy) provádí dlouhodobá základní pozorování Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu s cílem porozumět dynamice a vývoji jejich atmosféry. Jasné planety Jupiter a Saturn, putující po obloze, pojmenovali Římané podle svých nejmocnějších bohů. Teprve v 17. a 19. století byly teleskopicky objeveny další dvě planety daleko za Saturnem. Byly pojmenovány podle řeckého boha Urana a římského boha Neptuna.
Dřívější pozorovatelé oblohy si nikdy nedokázali představit, že ze Země budou vysláni robotičtí vyslanci na nebezpečnou cestu přes miliony a miliardy kilometrů, aby tyto zázračné světy skutečně navštívili. Detailní snímky z dvojice sond Voyager, které NASA vyslala, okouzlily v 80. letech minulého století celou jednu generaci nejen astronomů.
Tyto návštěvy vesmírných sond však byly pouhými momentkami sbírajícími cenná data v rozmezí pouhých několika měsíců – podobně jako zájezdový autobus projíždějící napříč Spojenými státy.
„Voyagery vám neřeknou celý příběh,“ řekla Amy Simonová, astronomka z Goddardova střediska vesmírných letů NASA. „Ostrost obrazu Hubbla je srovnatelná s pohledy Voyagerů, které se přiblížily k vnějším planetám, a Hubble pokrývá vlnové délky od ultrafialového až po blízké infračervené světlo. Hubble je jediným dalekohledem, který může poskytnout vysoké prostorové rozlišení a stabilitu obrazu pro globální studium zbarvení, aktivity a pohybu mraků v atmosféře na konzistentní časové bázi, což pomáhá vymezit základní mechanismy počasí a klimatických systémů.“
Jupiter, Saturn, Uran a Neptun mají hluboké atmosféry a nemají pevný povrch. Jejich bouřlivé atmosféry mají své vlastní jedinečné povětrnostní systémy, některé s barevnými pásy různobarevných mraků a s tajemnými velkými bouřemi, které se objevují nebo přetrvávají mnoho let. Každá z vnějších planet má také svá roční období trvající mnoho let.
Sledovat toto složité chování je podobné jako porozumět dynamickému počasí na Zemi, které sledujeme po mnoho let, stejně jako vlivu Slunce na počasí ve Sluneční soustavě. Tyto čtyři vzdálené světy slouží také jako náhradní objekty pro poznání počasí a klimatu na podobných planetách obíhajících kolem jiných hvězd.
Planetologové si uvědomili, že jeden rok dat z Hubbla, ačkoliv je sám o sobě zajímavý, nevypovídá o všech vnějších planetách. Hubblův program OPAL běžně pozoroval planety jednou ročně v době, kdy jsou nejblíže Zemi.
„Protože program OPAL trvá již 10 let, naše databáze planetárních pozorování se neustále rozrůstá,“ řekla Simonová. „Tato dlouhá životnost umožňuje náhodné objevy, ale také sledování dlouhodobých změn atmosféry při oběhu planet kolem Slunce. Vědeckou hodnotu těchto dat podtrhuje více než 60 dosavadních publikací, které zahrnují data z programu OPAL.“
Výsledkem je obrovský archiv dat, který vedl k řadě pozoruhodných objevů, o něž se mohou podělit planetární astronomové z celého světa. „OPAL je také propojen s dalšími pozemními a kosmickými planetárními programy,“ řekla Simonová. „Mnoho článků z jiných observatoří a vesmírných misí čerpá Hubbleova data z programu OPAL, aby si je mohli porovnat.“
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/hubbles-opal-program-13494.html a https://hubblesite.org/contents/news-releases/2024/news-2024-010
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí