V uplynulých dnech se členové astronomických kroužků hvězdárny pokusili uspět ve školním kole astronomické olympiády v těchto kategoriích: 6. a 7. třída a 8. a 9. třída. Do tohoto vědomostního zápolení se zapojilo celkem 13 dětí s tím, že pro některé to bude zkouška tzv. nanečisto a skutečné vědomostní zápolení je bude čekat až v následujících letech.
Seriál o hvězdárně, tak jak ji prožívali a zažívali naši předchůdci. V tomto díle nakoukneme do minulého století, kdy na počátku 90. let se zdálo, že hvězdárny zaniknou v rámusu rodícího se kapitalismu.
Na počátku ledna tohoto roku organizovala hvězdárna pro členy astronomického kroužku školní kolo astronomické olympiády v kategorii EF (8. a 9. třída.). Za necelých 60 minut museli její účastníci odpovědět na cca 20 otázek a vypočítat několik příkladů. Tak například museli znát termíny jako radiant, atmosférická refrakce anebo Langrandeův bod. Matematicky pak měli zvládnout např. výpočet rychlosti vzdalování hvězdy.
Mohutná pozorovací kampaň pomocí rentgenové kosmické observatoře NASA s názvem Chandra X-ray Observatory poskytla astronomům jasné důkazy existence černých děr střední velikosti – tzv. intermediate-mass black holes (IMBHs). Spojením s jinými výzkumy, které prováděla astronomická družice Chandra a další observatoře, mohou tyto výsledky umožnit astronomům lepší pochopení toho, jak se největší černé díry formovaly v mladém vesmíru.
V rámci průzkumu COSMOS Legacy Survey byla zkombinována data z některých velkých světových teleskopů pozorujících napříč elektromagnetickým spektrem. Publikovaný snímek obsahuje data z tohoto průzkumu získaná družicí Chandra odpovídající v souhrnu zhruba 4,6 miliónům sekundám pozorovacího času. Barvy na obrázku odpovídají rozdílné intenzitě rentgenového záření podle detekce jmenovanou družicí. Záření o nejnižších energiích je znázorněno červeně, střední intenzita zeleně a rentgenovému záření o nejvyšších energiích odpovídá modrá barva. Většina barevných skvrn na snímku představuje černé díry. Data z družice Spitzer Space Telescope v oboru infračerveného záření jsou zvýrazněny šedou barvou. Na vloženém obrázku je umělecká představa rostoucí černé díry v centru galaxie. Je rovněž znázorněn disk materiálu obklopující černou díru a výtrysky hmoty unikající vysokou rychlostí.
Dvě nové samostatné studie využívají data z průzkumu Chandra COSMOS-Legacy survey a další data získaná nezávisle. Obsahují podrobné informace o objektech IMBHs – o dosud unikající kategorii černých děr mezi objekty hvězdných velikostí a sepermasivními černými děrami v centrálních oblastech velkých galaxií.
Jedna skupina astronomů identifikovala 40 černých děr v trpasličích galaxiích. Dvanáct z nich se nachází ve vzdálenostech více než 5 miliard světelných roků od Země a většina leží ve vzdálenosti přes 10 miliard světelných roků, což jsou nejvzdálenější černé díry v trpasličích galaxiích, jaké byly doposud pozorovány. Většina těchto zdrojů záření jsou pravděpodobně černé díry střední velikosti, které mají hmotnosti v rozmezí 10 000 až 100 000 hmotností Slunce.
Druhý tým objevil důležité vzorky možných černých děr střední velikosti (IMBHs) v galaxiích, které se nacházejí mnohem blíže Zemi. V tomto vzorku se většina objevených kandidátů na IMBHs nacházela ve vzdálenosti do 2,8 miliardy světelných roků od Země a zhruba 90 % z nich nebyla vzdálena více než 1,3 miliardy světelných let.
V rámci průzkumu bylo detekováno 305 galaxií s černými děrami o hmotnosti nižší než 300 000 slunečních hmotností. Pozorování malé části těchto vzorků prostřednictvím observatoře Chandra a evropské rentgenové družice XMM-Newton ukázala, že přibližně polovina z 305 kandidátů na IMBHs jsou pravděpodobně skutečné černé díry střední velikosti. Hmotnosti u deseti zdrojů objevených na základě pozorování rentgenového záření leží v rozsahu 40 000 až 300 000 hmotností Slunce.
IMBHs nás mohou dovést k vysvětlení, jak se velmi hmotné černé díry – tzv. supermasivní černé díry – někdy označované jako veledíry – byly schopné zformovat tak rychle po Velkém třesku. Jedno z převažujících vysvětlení předpokládá, že postupně „vyrostly“ z malých černých děr dosahujících hmotnosti zhruba několik stovek slunečních hmotností. Některé z těchto „zárodků“ mohly splynout a vytvořit pozorované IMBHs. Jiné vysvětlení spočívá v tom, že se vytvořily velmi rychle ze smršťujících se obřích oblaků plynů s hmotnostmi, které převyšovaly hmotnost Slunce až několik tisíckrát. Mezi astronomy však zatím nepanuje shoda a objevené objekty typu IMBHs možná pomohou tuto otázku vyřešit.
Článek popisující závěry z průzkumu COSMOS-Legacy survey, který publikoval Mar Mezcua (Institute for Space Sciences, Španělsko) se svými spolupracovníky, byl zveřejněn v srpnovém čísle Monthly Notices of the Royal Astronomical Society a je dostupný online. Druhý článek na základě studia vzorku bližších IMBHs publikoval Igor Chilingarian (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics) 10. 8. 2018 v Astrophysical Journal a je rovněž dostupný online.
Zdroj: http://chandra.harvard.edu/photo/2018/imbhs/ a https://scitechdaily.com/chandra-reveals-critical-evidence-of-elusive-intermediate-mass-black-holes/
autor: František Martinek