V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Naši hvězdárnu navštívil dne 15. 5. 2025 Pavel Gabzdyl, přední popularizátor astronomie a největší fanoušek Měsíce. Mimo to, že nám přednesl krásnou přednášku Kosmická střelnice, jsme ho stihli i vyzpovídat.
Kompozitní snímek v úvodu článku zachycuje galaxii M 100 se supernovou, která může ukrývat nejmladší známou černou díru v blízkém kosmickém okolí. Poloha supernovy SN 1979C je vyznačena šipkou. Na vytvořeném snímku je rentgenové záření (detekované observatoří Chandra X-ray Observatory) znázorněno zlatou barvou, viditelné světlo (Very Large Telescope, ESO) je znázorněno žlutobílou a modrou barvou a infračervené záření (Spitzer Space Telescope) je zobrazeno červenou barvou – viz jednotlivé obrázky dole.
Galaxie je součástí kupy galaxií v souhvězdí Panny (Virgo Cluster) a od Země je vzdálena 50 miliónů světelných roků.
Stáří přibližně 30 roků a relativně malá vzdálenost dělá ze supernovy SN 1979C nejbližší případ zrození černé díry, jaký byl doposud pozorován – pokud je interpretace pozorování správná. Alespoň je o tom přesvědčen Daniel Patnaude (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts), který je vedoucím výzkumného týmu.
Data z družic NASA s názvem Chandra a Swift, stejně tak z observatoře Evropské kosmické agentury ESA s názvem XMM-Newton či z německé družice ROSAT odhalila jasný zdroj rentgenového záření, který byl aktivní v období 12 let od roku 1995 do roku 2007, kdy byl sledován kosmickými observatořemi. Jeho chování a spektrum rentgenového záření (rozložení záření podle energie) podporuje myšlenku, že objekt ukrývající se v SN 1979C je černá díra, která je „krmena“ buď materiálem padajícím na povrch černé díry, který zde zůstal po explozi supernovy nebo materiálem z druhé složky dvojhvězdy (binárního systému).
Astronomové předpokládají, že supernova SN 1979C v galaxii M 100, která byla poprvé spatřena amatérským astronomem v roce 1979, vznikla v okamžiku, kdy se hvězda 20krát hmotnější než Slunce gravitačně zhroutila. Mnoho nových černých děr ve vzdáleném vesmíru bylo dříve detekováno na základě vzniku tzv. záblesku gama záření (GRB – Gamma-Ray Burst). Avšak supernova SN 1979C je odlišná, protože je mnohem blíže a patří do třídy supernov, které nejsou spojovány s GRB. Teoretikové předpokládají existenci velkého počtu černých děr ve vesmíru, které mohly vzniknout při zhroucení jádra hvězdy, přičemž nemusí dojít ke gama záblesku.
Černé díry mohou astronomům pomoci lépe pochopit, jakým způsobem hmotné hvězdy explodují, když jednou za sebou nechají černé díry, jindy zase neutronové hvězdy.
Ačkoliv pozorování ukazují na to, že při explozi supernovy SN 1979C došlo k vytvoření černé díry, jinou zajímavou možností je, že za zjištěnou rentgenovou emisi může být zodpovědná mladá rychle rotující neutronová hvězda s mohutným hvězdným větrem částic o vysokých energiích.
Zdroj: http://chandra.harvard.edu/photo/2010/sn1979c/ a http://www.spaceref.com/news/viewpr.html?pid=32056
autor: František Martinek