Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
V letošním roce uplynulo 100 let od narození Ing. Bohumila Malečka CSc., který působil na hvězdárně ve Valašském Meziříčí v letech 1961-1989 nejen jako ředitel, ale i jako odborný pracovník a organizátor sítě pozorovatelů zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy. Vystudovaný geoget se specializací na astronomickou geodézii.
Stovky tisíc velkých i malých kráterů představují jizvy na povrchu planety Mars. Byly vyhloubeny velkým množstvím planetek a komet, které se srazily s rudou planetou během její dosavadní historie. Důkazy o tom přinesly především kosmické sondy zkoumající planetu z oběžné dráhy.
Připojené obrázky ukazují oblast severní polokoule planety známou jako Hephaestus Fossae – pojmenovanou podle řeckého boha ohně – které byly pořízeny 28. 12. 2007 stereokamerou s vysokým rozlišením umístěnou na palubě evropské kosmické sondy Mars Express. Barevné podání snímku (vpravo dole) odpovídá výškovému profilu terénu: zelené a žluté odstíny představují svrchní vrstvu terénu, modrá a fialová barva byly použity pro hluboké prohlubně, jejichž dno leží až 4 km pod okolním terénem.
Na zobrazeném povrchu je rozeseto několik desítek impaktních kráterů nejrůznějších velikostí včetně největšího z nich o průměru 20 km (obrázek vlevo nahoře).
Dlouhé a klikatící se údolí, které se podobá říčnímu korytu, je neobyčejný důsledek téhož velkého impaktu, který vedl k vytvoření největšího kráteru.
Když malé kosmické těleso, jako je například planetka či kometa, narazí vysokou rychlostí do jiného většího tělesa ve Sluneční soustavě, dojde v místě dopadu mj. k silnému zahřátí povrchu. V případě velkého kráteru, který vidíme na připojeném obrázku, bylo uvolněné množství tepla tak velké, že to vedlo k rozbití a roztavení horniny – směsi kamení a prachu, a také hluboko ukrytého podpovrchového vodního ledu – čehož důsledkem byly mohutné toky vody, která zaplavila okolí vytvořeného kráteru. Před vyschnutím proudy bahnité tekutiny vyhloubily soustavu kaňonů, když stékaly po povrchu do níže položených míst.
Roztavená směs horniny a vody byla také při impaktu vyvržena do okolí velkého kráteru, kde vytvořila téměř symetrický a dobře viditelný spad.
Na základě chybějících podobných struktur v okolí malých kráterů na tomto snímku se astronomové domnívají, že pouze mimořádně velké impakty – které jsou zodpovědné za vytvoření největších kráterů – byly schopny proniknout dostatečně hluboko k uvolnění rezervoáru zmrzlé vody nacházející se pod povrchem planety Mars.
Evropská sonda Mars Express byla k Marsu vyslána 2. 6. 2003, na oběžnou dráhu byla navedena 25. 12. 2003. Sonda stále funguje a pořizuje nová data.
Zdroj: http://www.esa.int/spaceinimages/Images/2009/06/The_flood_after_the_impact
autor: František Martinek