S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Četné plynné obálky byly objeveny v okolí hvězdy Betelgeuse, která patří do skupiny tzv. veleobrů. Tento nový snímek pořídila kosmická observatoř Herschel Space Observatory, kterou provozuje Evropská kosmická agentura ESA. Hvězda se svým „ochranným štítem“ v podobě četných oblouků odvrženého materiálu by se mohla srazit s dosud netušenou hradbou prachu. K této kolizi by mohlo dojít během 5 000 let.
Hvězda Betelgeuse představuje rameno lovce Orióna – známého souhvězdí. Je snadno pozorovatelná pouhým okem (bez dalekohledu) na noční obloze severní polokoule jako jasná oranžově-červená hvězda vlevo nahoře od proslulého Oriónova pásu tvořeného třemi hvězdami.
Betelgeuse má přibližně 1000krát větší průměr než Slunce a je 100 000krát svítivější. U takovýchto hvězd je velmi velká pravděpodobnost, že ve svém vývoji směřují k velkolepé explozi jako supernova. Je již nafouklá do podoby rudého veleobra a postupně se zbavuje významné části vnějších vrstev své atmosféry.
Nová pozorování v oboru infračerveného záření, která uskutečnila evropská kosmická observatoř Herschel, ukazují, jak hvězdný vítr naráží proti okolnímu mezihvězdnému prostředí a vytváří rázovou vlnu o průměru větším než 4 světelné roky při pohybu hvězdy mezihvězdným prostorem rychlostí zhruba 30 km/s.
Řada rozbitých prachových oblouků mezi hvězdou a rázovou vlnou (ve směru jejího pohybu) svědčí pro bouřlivou historii ztráty její hmoty.
Záhadná lineární struktura (vlevo) se nachází daleko od hvězdy, za oblastí výskytu útvarů v podobě oblouků. Její původ je zatím neznámý. Zatímco některé dřívější teorie navrhovaly, že tato „závora“ vznikla v důsledku dřívější etapy hvězdného vývoje, pak je však obtížné vysvětlit, proč má lineární podobu a nikoliv tvar oblouku. Analýza nových snímků vede k závěru, že se může jednat buď o lineární filament spojený s galaktickým magnetickým polem nebo o okraj blízkého mezihvězdného oblaku, který je osvětlován zářením hvězdy Betelgeuse.
Je však obtížné určit vzdálenost takového útvaru. Může být vzdálený od Země mnohem více než Betelgeuse, nebo naopak se může nacházet podstatně blíže k Zemi. Zdá se, že tento útvar je tvořen prachem a plynem stejného složení jako pozorované oblouky kolem hvězdy Betelgeuse, avšak má poněkud nižší teplotu, kolem -210 °C.
Jestliže je tato bariéra naprosto odděleným objektem nesouvisejícím s hvězdou, pak pokud vezmeme do úvahy pohyb hvězdy a s ní spojených oblouků, a také vzdálenost lineárního útvaru, potom dojdeme k závěru, že vnější oblouky v okolí hvězdy začnou kolidovat s tímto záhadným útvarem během 5 000 roků. Samotná hvězda narazí do této vzdálené bariéry přibližně o 12 500 roků později. Pro hvězdu to však nebude znamenat žádné nebezpečí, protože plynný oblak je velice řídký.
Publikovaný kompozitní snímek vznikl složením jednotlivých záběrů pořízených v oboru infračerveného záření na vlnových délkách 70, 100 a 160 mikrometrů.
Hvězda Betelgeuse je od Země vzdálena 640 světelných roků. Její hmotnost se odhaduje na 10 až 20 hmotností Slunce, stáří na méně než 10 miliónů roků (což je jen nepatrná část věku Slunce, které existuje již 4,5 miliardy roků). Svůj životní cyklus zřejmě uzavře během několika miliónů roků. Ve svém nitru spotřebuje veškeré palivo a během nepatrného okamžiku exploduje jako supernova typu II. Astronomům dává příležitost studovat do velkých podrobností vývoj hmotných hvězd během jejich stárnutí.
Zdroj: http://www.esa.int/Our_Activities/Space_Science/Betelgeuse_braces_for_a_collision a http://herschel.cf.ac.uk/results/betelgeuse
autor: František Martinek