Astronomové pozorovali hvězdné skvrny na povrchu obří hvězdy

Podle týmu astronomů z Leibnizova institutu pro astrofyziku v Postupimi, Postupimské univerzity a Konkolyho observatoře vykazuje XX Trianguli, jasná obří hvězda spektrálního typu K0 ve dvojhvězdném systému v souhvězdí Trojúhelníku, chaotické, neperiodické chování hvězdné skvrny.

„Mezi pozorovatelné údaje z prostorově rozlišeného slunečního disku patří počet, velikost a morfologie slunečních skvrn, jejich růst a zánik a jejich migrace v šířce a délce,“ uvedl hlavní autor profesor Klaus Strassmeier, astronom z Leibnizova institutu pro astrofyziku v Postupimi a Postupimské univerzity, a jeho kolegové. „Takové skvrny jsou pozorovány i na jiných hvězdách, pak se označují jako hvězdné skvrny.“

„Používáme techniku nepřímého zobrazování povrchu, která umožňuje převést profily spektrálních čar na obrazy hvězdného povrchu. Obvykle lze získat pouze příležitostné snímky skvrn na hvězdném povrchu, zatímco je dobře známo, že skvrny se systematicky mění v čase a podobně jako na Slunci nám teprve potom vypovídají o vnitřním dynamu a struktuře daného cíle. Pro takovou souvislejší aplikaci dopplerovského zobrazování jsme si vybrali jednu z nejskvrnitějších hvězd na obloze, XX Trianguli.“

XX Trianguli leží přibližně 640 světelných let daleko v souhvězdí Trojúhelníku. Hvězda známá také jako XX Tri nebo HD 12545 má hmotnost jen o 10 % větší než Slunce, ale poloměr 10 slunečních poloměrů a efektivní teplotu 4 630 K. Její rotační perioda činí 24 dní a je synchronizována s oběžnou dobou dvojhvězdy.

U XX Trianguli byla již dříve zjištěna gigantická hvězdná skvrna, jejíž fyzické rozměry 10 000krát převyšují plochu největší skupiny skvrn, která kdy byla pozorována na Slunci, což odpovídá desetinásobku předpokládané plochy slunečního disku.

Profesor Strassmeier a jeho spoluautoři pořídili 99 nezávislých snímků hvězdy pomocí techniky nepřímého zobrazování povrchu zvané Dopplerovo zobrazování.

„Tmavé skvrny na povrchu hvězdy způsobily posunutí jejího fotocentra – v podstatě bodu, který představuje 'světelný střed' hvězdy – až o 24 úhlových vteřin, což odpovídá přibližně 10 % poloměru viditelného disku hvězdy,“ uvedli astronomové. „K těmto posunům dochází proto, že tmavé skvrny snižují jas v určitých oblastech hvězdy, což způsobuje mírný posun vnímaného středu světla.“

Na rozdíl od předvídatelného cyklu aktivity Slunce však tyto posuny fotocentra neměly periodický průběh, což naznačuje, že se jedná o převážně chaotické a pravděpodobně neperiodické dynamo, které je velmi odlišné od slunečního.

Tento jev také upozorňuje na problém při detekci exoplanet, protože tyto skvrnami vyvolané změny fotocentra mohou napodobovat nebo zakrývat nepatrné pohyby způsobené obíhajícími planetami, což přidává vnitřní omezení pro takové astrometrické úlovky exoplanet.

Výsledky výzkumu se objevily v časopise Nature Communications.

Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/giant-star-starspots-13480.html a https://phys.org/news/2024-12-starspot-red-giant-xx-trianguli.html

autor: František Martinek