Astronomové objevili další neobvyklou planetku

Astronomové z University of Washington oznámili objev nové planetky s neobvyklou drahou. Těleso bylo poprvé zachyceno na snímcích Sloan Digital Sky Survey z 27. září a 21. října 2006, dostalo označení 2006 SQ372.

Přestože v současnosti se planetka 2006 SQ372 nachází poměrně blízko Slunce, pohybuje se po neobvyklé protáhlé eliptické dráze, která ji v následujících tisíciletích zavede zpět do mrazivých a dnes dosud neprobádaných končin Sluneční soustavy. SQ372 je teprve druhým objektem svého druhu, který známe. Dosud byla jediným tělesem s podobnou trajektorií Sedna objevená v roce 2003. Oproti Sedně se ale 2006 SQ372 dostává v afeliu ještě 1,5-krát tak daleko od Slunce (asi 2000 AU) a perioda jeho oběhu je takřka dvojnásobná, přesahuje 32 000 let. *

Velikost planetky 2006 SQ372 je odhadována na 50 až 100 km.  Jedná se pravděpodobně o ledovo-kamenné těleso podobné Plutu, které nejeví známky kometární aktivity jen díky velké vzdálenosti od Slunce. Objev je tedy více-méně dílem náhody, těleso prostě bylo ve správný okamžik na správném místě, dostatečně blízko Slunci (prakticky v přísluní, o něco blíže než planeta Neptun), aby bylo v dosahu přístrojů SDSS, které jsou jinak určeny pro studium supernov a vzdáleného vesmíru.

Planetka 2006 SQ372 se na svou protáhlou dráhu mohla dostat dvěma způsoby. Buď vznikla v oblasti za drahou Neptunu a byla po těsném setkání s Uranem či Neptunem vymrštěna na současnou trajektorii, nebo se jedná o vyslance z vnitřního Oortova oblaku, který se na svou pouť do středu sluneční soustavy vydal vlivem gravitačních poruch podobně jako jiná kometární jádra.

Oortův oblak je teoreticky předpovězený rezervoár ledových těles, která byla na počátku vývoje sluneční soustavy působením planet vymrštěna na velmi vzdálené dráhy. Vlivem gravitačních poruch okolních hvězd se však postupně vydávají zpět na cestu do centra Sluneční soustavy.

Tělesa jako 2006 SQ372 či Sedna mohou být považována za první známé příslušníky tohoto rozsáhlého systému, jehož nejhustější část se pravděpodobně nachází ve vzdálenosti ještě 10-krát větší, než je nejvzdálenější bod dráhy SQ372. Detailnější průzkum vnitřní části Oortova oblaku je otázkou příštích desetiletí, kdy modernější dalekohledy s velkým dosahem a širokým zorným polem umožní efektivně vyhledávat velké příslušníky této populace.

 zdroj: http://www.sdss.org/news/releases/20080818.sq372_final.html

 * údaje podle dráhy uváděné v Minor planet center a uveřejněné v MPEC 2008-P25

2006 SQ372: průchod přísluním 14.0000 května 2008, vzdálenost přísluní 24.167563 AU, excentricita 0.976184, inklinace 19.4655°, arg. přísluní 122.3431°, délka výst. uzlu 197.3625°

autor: Jiří Srba