Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Jedna z nových fotografií, pořízených pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST, zachycuje stovky velmi jasných modrých hvězd, obklopených zářivými oblaky. Tento impozantní portrét je doposud nejdetailnějším pohledem na největší hvězdnou „školku“ v našem nejbližším galaktickém okolí.
Velmi hmotná skupina mladých hvězd, pojmenovaná R 136, je stará pouhých několik miliónů roků a je součástí mlhoviny 30 Doradus, velmi hvězdotvorné oblasti ve Velkém Magellanově oblaku, což je jedna z nejbližších galaxií doprovázejících Mléčnou dráhu (naši Galaxii). V naší Galaxii není známa větší nebo plodnější oblast s rodícími se hvězdami, než je 30 Doradus.
Většina z modrobílých hvězd, zářících jako diamanty, patří mezi nejhmotnější známé hvězdy. Několik z nich svojí hmotností více než 100krát převyšuje hmotnost Slunce. Tyto statné hvězdy jsou předurčeny k brzké explozi v podobě supernov během příštích několika miliónů roků.
Tato fotografie, pořízená v oboru ultrafialového, viditelného a červeného světla pomocí kamery Wide Field Camera 3, nově instalované na HST v roce 2009, zachycuje oblast o šířce 100 světelných let. Mlhovina se nachází poměrně blízko Země, takže kamera na palubě HST byla schopna rozlišit jednotlivé hvězdy, které poskytují astronomům důležité informace o svém vzniku a dalším vývoji.
Oslnivě zářící hvězdy vytvořily hluboké dutiny v okolním materiálu působením ultrafialového záření a doslova silného uragánu hvězdného větru (proudu elektricky nabitých částic), které prakticky odnesly pryč oblaka vodíku, který obklopuje místa zrodu hvězd. Fotografie odhaluje nepředstavitelné prostředí zářících sloupů, hřbetů a údolí, stejně tak tmavou oblast uprostřed, která zhruba vypadá jako obrysy vánočního stromečku. Kromě vymodelování nejrůznějších útvarů v plynném prostředí mohou zářící hvězdy pomoci postupně vytvořit další generace hvězdných „potomků“. Když hvězdný vítr naráží na stěny hustých plynných oblaků, dochází k vytváření plynných zhuštěnin, z nichž se mohou postupně vytvořit nové generace mladých hvězd.
Velký Magellanův oblak (Large Magellanic Cloud) se nachází ve vzdálenosti 170 000 světelných let a je součástí tzv. Místní skupiny galaxií, do níž patří i naše Galaxie.
Publikované fotografie byly pořízeny ve dnech 20. až 27. října 2009. Modrá barva představuje světlo nejteplejších a nejhmotnějších hvězd, zelená barva má původ v záření kyslíku a v oboru červeného světla svítí plynný vodík.
Zdroj: http://hubblesite.org/newscenter/archive/releases/2009/32/image/a/
autor: František Martinek