Nebeské ohňostroje zmírajících hvězd

ESO 013/11 tisková zpráva

Tento snímek mlhoviny NGC 3582 byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO se zrcadlem o průměru 2,2 m pracujícím na observatoři ESO La Silla v Chile. Obří smyčky plynu, které jsou zde zachyceny, silně připomínají sluneční protuberance. Předpokládá se, že vznikly vyvržením materiálu z umírajících hvězd. V této oblasti bychom ale nalezli také nové mladé stálice emitující silné ultrafialové záření, které nutí plyn v mlhovině zářit a vytvářet tento úžasný obraz.

Mlhovina NGC 3582 je součástí velké oblasti zrodu hvězd označované jako RCW 57. Ta se nachází v naší Galaxii  poblíž roviny Mléčné dráhy a na obloze bychom ji nalezli v jižním souhvězdí Lodního kýlu (Carina; kýl Jásonovy lodi Argo). Tuto oblast oblohy bohatou na zářící plyn i temná prachová mračna poprvé zdokumentoval John Herschel v roce 1834, když pobýval v jižní Africe. 

Mnohé ze stálic vznikajících v oblastech jako je NGC 3582 jsou výrazně hmotnější než naše Slunce. Tyto hvězdy produkují enormní množství energie, žijí proto jen krátce a většinou končí svůj život grandiózními explozemi v podobě supernovy. Hmota uvolněná při těchto výbuších vytváří bubliny v okolním plynu a prachu, a pravděpodobně tímto způsobem vznikly také smyčky, které můžete spatřit na uvedeném snímku.

Záběr byl pořízen přes řadu filtrů. Data získaná kamerou WFI přes červený filtr jsou zobrazena zelenou a červenou barvou, červeně jsou zobrazena také data získaná přes H-alfa filtr vymezující záření vodíku, modrá složka obrázku představuje infračervený snímek téže oblasti získaný v rámci projektu Digitized Sky Survey.

Uvedený snímek byl zpracován odborníky ESO na základě archivních dat, která v rámci astrofotografické soutěže ‚Hidden Treasures 2010‘ [1] nalezl Joe DePasquale (USA) [2]. Soutěž pořádala ESO v říjnu a listopadu 2010 a byla určena každému, koho baví vytvářet působivé snímky noční oblohy na základě astronomických dat získaných pomocí profesionálních dalekohledů.

Zdroj

Poznámky

[1] Astrofotografická soutěž 'Hidden Treasures 2010' dala amatérským astronomům možnost prohledat ohromné archivy ESO, a to ve snaze nalézt v nich dobře ukryté skvosty, které potřebují jen trochu vyleštit. Účastníci zaslali do soutěže na 100 prací a nejlepší autoři byli odměněni atraktivními cenami včetně kompletně hrazené návštěvy na observatoři Cerro Paranal v Chile s technologicky nejvyspělejším dalekohledem světa VLT, kterou získal absolutní vítěz. Deset vítězných autorů zaslalo do soutěže celkem dvacet nejlépe hodnocených fotografií v soutěži. Další ‘Skryté poklady’ naleznete na stránkách soutěže.

[2]  Joe nalezl v archivu ESO dataset, který následně použil ke kompozici svého snímku mlhoviny NGC 3582. Ten se umístil celkově na desátém místě v soutěži, do které bylo přihlášeno na 100 prací. Originální práci Joe DePasquala můžete vidět zde.

Další informace

ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

• snímky observatoře La Silla

Kontakty

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Překlad: Jiří Srba
Národní kontakt: Viktor Votruba +420 267 103 040; votruba@physics.muni.cz

autor: Jiří Srba