Webbův teleskop zachytil závěrečný pád planety na mateřskou hvězdu

Nová pozorování zpochybnila původní hypotézu vědců o tom, jak hvězda pohltí planetu a způsobí její zánik. Pozorování vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) přinesla překvapivý zvrat ve vyprávění o hvězdě, která je považována za první pozorovanou stálici, která pohltila planetu. Nová zjištění naznačují, že hvězda se ve skutečnosti nezvětšovala, aby pohltila planetu, jak se dříve předpokládalo. Namísto toho Webbova pozorování ukazují, že poloměr dráhy planety se postupem času zmenšoval a pomalu ji přibližoval k zániku, až ji hvězda zcela pohltila.

Hvězda v centru tohoto výjevu se nachází v naší Galaxii a od Země je vzdálená asi 12 000 světelných let. Přechodný světelný výtrysk způsobený pohlcením planety objevil v roce 2020 Kishalay De, odborný asistent astronomie na Kolumbijské univerzitě, který je autorem nového článku popisujícího tato zjištění. Pozorování tohoto výtrysku v roce 2020 přimělo autory článku k podrobnějšímu zkoumání, aby zjistili, co přesně se stalo.

„Vědci dlouho předpokládali, že hvězdy na sklonku svého života dorůstají do podoby obřích rudých obrů a pohlcují planety kolem sebe. A přirozeným vysvětlením námi zjištěného výbuchu bylo, že destrukce planet byla způsobena pomalým umíráním hvězdy,“ řekl Kishalay De. „Nová data ukazují, že planety mohou být zničeny mnohem dříve, než skončí život jejich hostitelských hvězd, protože mezi nimi dochází k silným gravitačním interakcím. Tento výsledek nám nabízí nové směry pro pochopení toho, jak se hvězdy a planety mohou vzájemně spolupodílet na vývoji, a pomáhá nám interpretovat populaci (přeživších) planet, které v současnosti objevujeme kolem jiných blízkých hvězd.“

Pozorování vesmírného dalekohledu Jamese Webba, které je považováno za vůbec první zaznamenanou událost pohlcení planety, odhalilo horký akreční disk obklopující hvězdu, přičemž scénu obklopoval rozpínající se oblak chladnějšího prachu. Webbův teleskop rovněž odhalil, že hvězda se nezvětšovala, aby pohltila planetu, ale že dráha planety se ve skutečnosti v průběhu času pomalu přibližovala k mateřské hvězdě.

Publikovaná ilustrace znázorňuje sled událostí, které probíhaly po miliony let, a to na základě pozorování z Webbova přístroje MIRI (Mid-Infrared Instrument) a spektrografu NIRSpec (NIR-Infrared Spectrograph).

Obrázek 1: Planeta byla velká asi jako Jupiter a obíhala velmi blízko hvězdy – ještě blíže než Merkur kolem našeho Slunce.

Obrázek 2: Oběžná dráha planety se v průběhu času pomalu zmenšovala a planeta se přibližovala ke hvězdě. Nakonec se začala dotýkat atmosféry hvězdy. Jak planeta padala dovnitř, rozplynula se kolem hvězdy.

Obrázek 3: Planeta byla hvězdou zcela pohlcena a vyvrhla plyn z vnějších vrstev.

Obrázek 4: Jak se tento plyn rozpínal a ochlazoval, těžké prvky v něm obsažené během následujícího roku zkondenzovaly na chladný prach. Blíže ke hvězdě se nachází horký cirkumstelární disk molekulárního plynu.

Zdroj: https://www.astro.columbia.edu/news/new-observations-upended-scientists-standing-hypothesis-about-how-star-would-engulf-planet a https://webbtelescope.org/contents/media/images/2025/117/01JR8HQ5MZTSG07EBWNBPYJADH?news=true

autor: František Martinek