Vulkanická aktivita na Venuši?

Evropská kosmická sonda Venus Express naměřila v atmosféře Venuše mimořádně proměnlivá množství oxidu siřičitého. Astronomové nyní musí rozhodnout, jestli se jedná o důkaz vulkanické aktivity Venuše či zda je jeho kolísavý výskyt spojen s doposud neznámým mechanismem, ovlivňujícím horní vrstvy atmosféry.

Pátrání po činných sopkách je dlouhodobá záležitost, táhnoucí se jako nit dosavadním výzkumem Venuše. „Sopky hrají klíčovou roli v klimatickém systému Venuše,“ říká Fred Taylor (Oxford University). Je to proto, že uvolňují do atmosféry planety plyny, jako je oxid siřičitý.

Na Zemi nezůstávají sloučeniny síry v atmosféře příliš dlouho. Postupně reagují s povrchem planety. Stejné by to pravděpodobně mělo být i na Venuši, ačkoliv reakce jsou zde mnohem pomalejší.

Někteří astronomové se domnívají, že velká část oxidu siřičitého, objeveného na Venuši již dřívějšími kosmickými sondami, jsou „kouřové signály“ nedávných vulkanických erupcí. Avšak jiní astronomové jsou toho názoru, že k těmto erupcím mohlo docházet přibližně před 10 milióny roků a že oxid siřičitý zůstal v atmosféře, protože potřebuje tak dlouhou dobu na to, aby reagoval s kamenným povrchem Venuše.

Nová pozorování ze sondy Venus Express ukazují na značné kolísání množství oxidu siřičitého v horních vrstvách atmosféry, což znovu vzkřísilo debatu na téma činných sopek na Venuši.

Na palubě sondy Venus Express se mj. nachází přístroj SPICAV (Spectroscopy for Investigation of Characteristics of the Atmosphere of Venus – spektroskopické zjišťování parametrů atmosféry Venuše), analyzující světlo hvězdy nebo Slunce, které je absorbováno atmosférou planety. Na základě studia pohlceného záření zjistí astronomové ze spektra, jaké atomy a molekuly se nacházejí v atmosféře Venuše. Tento způsob výzkumu lze použít pouze při studiu tenké oblasti horní vrstvy atmosféry nad vrstvou oblačnosti (tj. ve výšce 70 až 90 km nad povrchem). Bylo zjištěno, že v této oblasti pokleslo během několika dnů množství oxidu siřičitého o dvě třetiny.

Jean-Loup Bertaux (CNRS, vedoucí vědecký pracovník pro SPICAV), říká: „Jsem velmi skeptický ohledně vulkanické hypotézy. Nicméně musím připustit, že jsme zatím nepochopili, proč je tak mnoho oxidu siřičitého ve vysoké atmosféře planety, kde by mělo být jeho množství rychle redukováno slunečním zářením a proč dochází k tak prudkým změnám jeho množství.“

Další přístroj na palubě sondy Venus Express s názvem VIRTIS (Visible and Infrared Thermal Imaging Spectrometer – zobrazovací spektrometr pro oblast viditelného a infračerveného záření) je schopen „nahlédnout“ v oboru infračerveného záření pod vrstvu oblačnosti. Detekoval přítomnost oxidu siřičitého podle množství infračerveného záření, které tyto molekuly absorbují.

Kolísání se zdá být menší ve spodních vrstvách atmosféry. „Pomocí zařízení VIRTIS jsme monitorovali obsah oxidu siřičitého ve výškách 35 až 40 km nad povrchem a nezaznamenali jsme žádné změny větší než 40 % vzhledem k celkovému průměrnému množství oxidu siřičitého, zaznamenaného za poslední 2 roky,“ říká Giuseppe Piccioni (IASF-INAF, Řím).

Jedinou absolutně spolehlivou cestou, jak zjistit sopečnou činnost na Venuši, je zaregistrovat zdejší vulkány přímo v akci. To však není vůbec jednoduché, když musíte proniknout přes 100 km silnou vrstvu husté atmosféry a souvislé oblačnosti. Avšak členové týmu Venus Express vymysleli dvě metody, jak toho docílit. První možností je lokalizovat místa se zvýšeným obsahem oxidu siřičitého v atmosféře Venuše, která mohou souviset s velkými úniky plynů z aktivních vulkánů. Další možností je pátrání po „horkých skvrnách“ na povrchu planety, které by mohly souviset s proudy čerstvé žhavé lávy, vytékající z vulkánů.

V obou případech bude k pozorování použit přístroj VIRTIS na palubě evropské sondy Venus Express. „Žádná teplotní anomálie nebyla doposud na povrchu Venuše objevena,“ říká Pierre Drossart (Observatoire de Paris, Francie). Nicméně pátrání bude pokračovat i nadále a vědecký tým plánuje brzy oznámit výsledky pozorování.

Zdroj: http://www.esa.int/SPECIALS/Venus_Express/SEMUNV5QGEF_0.html

autor: František Martinek