Smrtící výbuchy supernovy možná vyhladily život na Zemi – a to hned dvakrát

Vědci spojují dvě dávná masová vymírání s blízkými výbuchy supernov, které mohly poškodit zemskou atmosféru a způsobit celosvětový úbytek biologické rozmanitosti. Nová studie naznačuje, že nejméně dvě z masových vymírání na Zemi mohly být vyvolány silnými účinky blízkých výbuchů supernov. Vědci z Keele University navrhují, že tyto mohutné hvězdné výbuchy, způsobené kolapsem a explozí hmotných hvězd, mohly vážně narušit zemskou atmosféru. Výbuchy mohly zničit ozónovou vrstvu, vyvolat kyselé deště a vystavit život na Zemi nebezpečným úrovním ultrafialového záření ze Slunce.

Jako pravděpodobné kandidáty ovlivněné takovými kosmickými událostmi tým označuje vymírání v ordoviku a pozdním devonu, ke kterému došlo přibližně před 445 miliony a před 372 miliony let. Ordovické vymírání zahubilo 60 % mořských bezobratlých v době, kdy se život z velké části omezoval na moře, zatímco pozdně devonské vymírání vyhubilo asi 70 % všech druhů a vedlo k obrovským změnám v druzích ryb, které se vyskytovaly v našich dávných mořích a jezerech. Dřívější výzkumy nedokázaly určit jasnou příčinu ani jedné z těchto událostí, ačkoliv se předpokládá, že souvisely s poškozením ozonové vrstvy Země, které mohlo být vyvoláno supernovou.

Nová studie potvrzuje souvislost se supernovami
Nová studie, která byla zveřejněna v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, zjistila, že četnost výskytu supernov v blízkosti naší planety odpovídá době obou hromadných vymírání. Podle autorů jde o „skvělou ilustraci toho, jak mohou masivní hvězdy působit jako tvůrci i ničitelé života“. Je to proto, že supernovy také šíří těžké prvky, které pomáhají formovat a podporovat život v celém vesmíru.

Supernovy vznikají, když masivní hvězdy dosáhnou konce svého života, dojde jim palivo, ochladí se a poté se pod tlakem gravitace zhroutí. Jedná se o největší exploze, jaké kdy lidé pozorovali. Vedoucí autor studie Alexis Quintana, který dříve působil na Keele University a nyní pracuje na univerzitě v Alicante, řekl: „Exploze supernov přinášejí do mezihvězdného prostředí těžké chemické prvky, které jsou následně využity k tvorbě nových hvězd a planet. Pokud se však planeta, včetně Země, nachází příliš blízko takové události, může to mít ničivé následky.“

Nick Wright z Keele University dodal: „Výbuchy supernov jsou jedny z nejenergetičtějších explozí ve vesmíru. Pokud by masivní hvězda explodovala jako supernova v blízkosti Země, mělo by to pro život na Zemi zničující následky. Tento výzkum naznačuje, že k tomu již mohlo dojít.“

Mapování hvězdných hrozeb
Výzkumníci dospěli ke svému závěru poté, co provedli „sčítání“ masivních hvězd v okruhu jednoho kiloparseku (asi 3 260 světelných let) od Slunce. Studovali rozložení těchto masivních hvězd, známých jako OB hvězdy, aby se dozvěděli více o tom, jak vznikají hvězdokupy a galaxie, přičemž jako měřítko použili samotnou Mléčnou dráhu a rychlost, jakou tyto hvězdy vznikají v naší Galaxii.

Toto sčítání umožnilo vědcům vypočítat rychlost, s jakou v Galaxii vznikají supernovy, což je důležité pro pozorování supernov a produkci pozůstatků supernov a masivních hvězdných zbytků, jako jsou černé díry a neutronové hvězdy v celém vesmíru.

Získané údaje budou rovněž užitečné pro budoucí vývoj detektorů gravitačních vln, které jsou užitečným nástrojem pro vědce zkoumající strukturu a původ vesmíru. V rámci této práce výzkumný tým vypočítal četnost výskytu supernov ve vzdálenosti 20 parseků od Slunce, tedy přibližně 65 světelných let, a porovnal ji s přibližnou četností hromadných zániků na Zemi, které byly dříve připisovány blízkým supernovám. Tím se vyloučily události vymírání spojené s jinými faktory, jako jsou dopady asteroidů nebo doby ledové.

Srovnáním těchto souborů dat odborníci zjistili, že jejich výzkum podporuje teorii, že za pozdně devonské a ordovické vymírání – dvě z pěti známých masových vymírání v historii Země – byl zodpovědný výbuch supernovy.

„Vypočítali jsme četnost výskytu supernov v blízkosti Země a zjistili jsme, že je v souladu s četností masových vymírání na naší planetě, která byla spojena s vnějšími silami, jako jsou supernovy,“ vysvětlil Nick Wright.

Astronomové se domnívají, že v galaxiích, jako je Mléčná dráha, dochází každé století k jedné nebo dvěma supernovám – nebo možná ještě méně často, ale dobrou zprávou je, že v blízkosti jsou pouze dvě hvězdy, které by se mohly stát supernovami během příštího milionu let: Antares a Betelgeuze. Obě jsou však od nás vzdáleny více než 500 světelných let a počítačové simulace již dříve naznačily, že supernova v této vzdálenosti od Země by naši planetu pravděpodobně neohrozila.

Zdroj: https://scitechdaily.com/supernova-death-blasts-may-have-wiped-out-life-on-earth-twice/

autor: František Martinek