Observatoř Vera C. Rubin objevila kandidáta na trpasličí planetu

Úvodní snímek zachycuje kandidáta na trpasličí planetu s označením 2026 ED138 (zkráceně ED138) na jeho dráze vnější Sluneční soustavou, za oběžnou dráhou Pluta. Existence tělesa ED138 zatím nebyla potvrzena; pokud se tak stane, půjde o jednu z největších trpasličích planet, jaké byly kdy v této části Sluneční soustavy objeveny.

Observatoř Very Rubinové (Vera C. Rubin Observatory – VRO) objevila svého prvního kandidáta na trpasličí planetu. Toto těleso, nesoucí označení 2026 ED138 (ED138), se nachází daleko za oběžnou dráhou Pluta. Pokud bude jeho status potvrzen, zařadí se mezi největší trpasličí planety objevené za drahou Neptunu. Jde o oblast, kde se vyskytují i další trpasličí planety, jako jsou Makemake, Haumea či Eris.

Těleso ED138 bylo identifikováno na základě pozorování pořízených ještě před zahájením hlavní mise observatoře – desetiletého projektu s názvem Legacy Survey of Space and Time (LSST). Objev je připisován Matthewu Holmanovi, členu týmu observatoře Rubinové a vedoucímu astrofyzikovi z Center for Astrophysics Harvard & Smithsonian (CfA). Holman se podílí na vývoji algoritmů, které řídí vyhledávání přechodných jevů na noční obloze pomocí této observatoře.

VRO představuje převratnou změnu v hledání objektů pohybujících se vzdálenou Sluneční soustavou. Jeho široké a hluboké zorné pole zachycuje pohybující se objekty, které jiné dalekohledy obtížně detekují, protože Vera Rubin opakovaně zobrazuje stejné zorné pole. Algoritmy prohledávají tyto snímky a detekují i ty nejslabší přechodné objekty. Očekává se, že Rubin najde mnoho nových objektů, jako je ED138.

„Superschopností observatoře Rubin je možnost jasně zachytit pohyb a změny mezi obrovským množstvím objektů a jevů, které lidé nikdy předtím neviděli,“ říká Edward Ajhar, programový ředitel observatoře Rubin v NSF. „Tato schopnost výrazně rozšiřuje naši možnosti odhalovat a chápat nové věci o Sluneční soustavě, Mléčné dráze a miliardách dalších galaxií ve vesmíru.“

Tento pohled na Sluneční soustavu znázorňuje dráhu nově objeveného kandidáta na trpasličí planetu s označením 2026 ED138. Snímek zachycuje polohu tělesa ED138 k 8. květnu 2026. Autorství snímku: NSF–DOE Vera C. Rubin Observatory/NOIRLab/SLAC/AURA/R. Proctor. Zpracování obrazu: M. Zamani (NSF NOIRLab). Údaje o dráze poskytlo Středisko pro planetky (Minor Planet Center) při Mezinárodní astronomické unii (IAU) – katalog MPCorb; financováno úřadem NASA PDCO a nadací Tamkin Foundation. Hvězdná mapa: NASA/Goddard Space Flight Center Scientific Visualization Studio. Gaia DR2: ESA/Gaia/DPAC.

„Díky svým jedinečným přednostem představuje observatoř Vera Rubin Observatory mimořádný nástroj pro zkoumání široké škály astrofyzikálních jevů – od temné energie až po objev tohoto kandidáta na trpasličí planetu,“ říká Kathy Turnerová, programová manažerka pro Rubin Observatory v rámci Ministerstva energetiky USA (DOE).

Holman objevil těleso ED138 dne 13. října v datech shromážděných dříve v průběhu roku 2026. Data z observatoře Rubin Observatory (VRO) podrobil analýze pomocí vyhledávacího algoritmu, který prochází miliardy jednotlivých detekcí, porovnává je a identifikuje ty, jež patří témuž objektu. Jasnost a vzdálenost tělesa ED138 naznačily, že jde o objekt neobvykle velkých rozměrů – pravděpodobně trpasličí planetu.

„Má první reakce byla směsicí nadšení a nevěřícnosti,“ uvedl Holman. „Objekty, jako je tento, jsou velmi vzácné, takže jsem okamžitě začal prověřovat, zda jsem já nebo samotný kód neudělal nějakou chybu.“

Mario Jurić, člen akademického sboru na Washingtonské univerzitě a vedoucí vědecký pracovník pro Sluneční soustavu v rámci projektu Rubin, se pustil do hledání dalších záznamů o objektu ED138 v datech z observatoře VRO. Prohledáním katalogizovaných dat z VRO Jurić odhalil dalších 20 detekcí tohoto tělesa. Celkem vzato zaznamenal Simonyiho přehlídkový dalekohled (Simonyi Survey Telescope) tuto trpasličí planetku třicetkrát, a to během 20 samostatných nocí v období od 4. března do 11. července. Další potvrzení se podařilo nalézt na snímcích pořízených kamerou Dark Energy Camera, které pocházejí již z roku 2016. Díky těmto souhrnným datům se podařilo zmapovat dráhu objektu ED138 v časovém úseku deseti let.

V tomto bodě své dráhy se těleso ED138 nachází ve vzdálenosti přibližně 46 astronomických jednotek (AU), zatímco průměrná vzdálenost Pluta od Slunce činí zhruba 40 AU. Tato vzdálenost řadí ED138 do kategorie transneptunických těles (TNO). Transneptunická tělesa se nacházejí za drahou Neptunu a obíhají kolem Slunce ve vzdálenosti větší než 30,1 AU – což je průměrná vzdálenost Neptunu od Slunce, odborně označovaná jako velká poloosa jeho dráhy.

Existují tisíce transneptunických těles, ačkoliv drtivá většina z nich dosud nebyla očíslována. Katalogizací těchto objektů se zabývá Středisko pro planetky (Minor Planet Center – MPC). U 1006 z nich jsou dráhy známy natolik přesně, že jim mohla být přidělena čísla, zatímco více než 4000 dalších těles nese pouze prozatímní označení, neboť jejich dráhy teprve čekají na potvrzení. Jak tato čísla naznačují, tato oblast Sluneční soustavy hostí početnou populaci slabě zářících těles a představuje poněkud obtížně pozorovatelný prostor.

Objekty TNO se obvykle dělí do podkategorií, jako jsou objekty Kuiperova pásu, které jich zahrnují většinu, včetně Pluta. Existují také objekty rozptýleného disku s vysokou excentricitou, sklonem a oběžnými dráhami, které jsou ovlivněny Neptunem. Pak existují oddělené objekty, které Neptun ovlivňuje. Existují také Sednoidy, které jsou popisovány jako nejextrémnější podmnožina vzdálených objektů. Existují pouze čtyři takové objekty a jejich hlavní poloosy jsou větší než asi 60 AU. Někdy jsou Sednoidy popisovány jako objekty vnitřního Oortova oblaku.

Menší, slabě osvětlené kusy hornin obíhající ve vzdálených končinách Sluneční soustavy se mohou zdát jako triviální objevy ve srovnání s něčím, jako je nová exoplaneta podobná Zemi nebo mezihvězdná kometa. Ale nejsou. Sluneční soustava je jako skládačka puzzle a bez těchto dílků je naše chápání neúplné.

ED138 se nenachází v nejvzdálenějších končinách Sluneční soustavy. Je to dílek skládačky, který se hodí jinam; nejen kvůli své vzdálenosti, ale i kvůli dalším charakteristikám své oběžné dráhy. Vzhledem k tomu, že její oběžná dráha je odkloněna od roviny Sluneční soustavy asi o 25 stupňů, je popisována jako horké klasické TNO. V astronomii „horké“ znamená, že její oběžná dráha byla narušena, v tomto případě Neptunem.

Je třeba zdůraznit, že ne všechny TNO jsou trpasličí planety. Aby se objekt mohl považovat za trpasličí planetu, musí mít dostatečně silnou gravitaci, aby se zformoval do kulatého tvaru. Albedo, vzdálenost a jasnost ED138 naznačují, že jeho průměr je mezi 600 a 1500 km. Astronomové očekávají, že takto velké ledové objekty budou kulaté, což z nich činí trpasličí planety.

Toto jsou pouze předběžná měření pro ED138 a budou časem upřesněna. Ukazují však, že se jedná o jednu z největších kandidátských trpasličích planet nalezených za Neptunem.

„Pokud bude ED138 potvrzena jako trpasličí planeta, připojí se k velmi malé rodině světů,“ řekl Holman. „Rubin Observatory bude po dobu deseti let znovu a znovu snímkovat celou jižní oblohu, takže všechny ostatní objekty, které se skrývají v místech, která dřívější průzkumy vynechaly, jsou nyní na dosah.“

Zdroj: https://www.universetoday.com/articles/the-rubin-observatory-finds-its-first-dwarf-planet-candidate a https://www.space.com/astronomy/dwarf-planets/astronomers-found-a-mysterious-object-beyond-neptune-and-it-could-be-a-new-dwarf-planet

autor: František Martinek