Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Hubblův kosmický dalekohled HST (NASA) objevil nový měsíc obíhající kolem nejvzdálenější planety Sluneční soustavy – modrozelené planety Neptun. Tímto objevem se počet známých měsíců Neptunu zvýšil na 14.
Průměr nového měsíce je odhadován maximálně na 19 kilometrů, což z něj dělá nejmenší známý měsíček v systému planety Neptun. Je tak malý, že unikl pozornosti kosmické sondy Voyager 2, která kolem Neptunu prolétávala v roce 1989 a zkoumala nejen samotnou planetu, ale i jeho soustavu měsíců a prstenců.
Mark Showalter (SETI Institute in Mountain View, Kalifornie) objevil nový měsíc 1. července 2013, když studoval slabý oblouk jednoho z prstenců kolem Neptunu. „Měsíc i oblouk prstence obíhají velmi rychle, takže jsme museli vymyslet, jakým způsobem sledovat jejich pohyb, abychom mohli vypátrat detaily tohoto systému,“ říká Mark Showalter. „Je to stejné, jako když sportovní fotograf sleduje běžícího atleta – atlet zůstává v ohnisku, avšak pozadí snímku je rozmazané.“
Mark Showalter rozšířil svoje analýzy do vnějších oblastí mnohem dál za soustavu prstenců a všiml si dodatečné bílé skvrny ve vzdálenosti přibližně 105 000 kilometrů od Neptunu, nacházející se mezi drahami měsíců Larissa a Proteus.
Mark Showalter dále analyzoval více než 150 archivních snímků Neptunu pořízených pomocí HST v letech 2004 až 2009. Stejnou bílou skvrnu nacházel znovu a znovu. Na základě pozorovaných poloh určil kruhovou dráhu měsíce, po níž oběhne jednou dokola přibližně za 23 hodiny.
Měsíc, který obdržel předběžné označení S/2004 N 1, je tak malý a tak slabě září, že je přibližně 100 miliónkrát slabší než nejslabší hvězdy, které ještě můžeme pozorovat pouhým okem – bez dalekohledu.
Největší Neptunův měsíc Triton, který se svojí velikostí blíží průměru našeho Měsíce, může být ve skutečnosti zachycenou ledovou planetkou pocházející z Kuiperova pásu na vnějším okraji Sluneční soustavy (s trochou nadsázky můžeme říci, že byl dříve sourozencem Pluta). Toto zachycení mohlo způsobit gravitační destrukci (roztrhání) některých původních měsíců planety Neptun. Mnoho satelitů, které nyní pozorujeme, se pravděpodobně vytvořilo až po tom, co se Triton usadil na neobvyklé retrográdní dráze kolem Neptunu.
Zdroj: http://hubblesite.org/newscenter/archive/releases/2013/30/
autor: František Martinek