Nová data ze sondy Juno odhalují, že Jupiter má zvlněný magnetický disk

Jupiter je největší planetou Sluneční soustavy a odpovídá tomu i jeho mohutná magnetosféra! Sonda Juno agentury NASA tuto obří planetu zkoumá již od roku 2016, aby lépe porozuměla její magnetosféře a její známé interakci s Io – nejvnitřnějším a vulkanicky aktivním měsícem. Zvláštní pozornost si zasluhuje prstencový magnetický disk, který je poháněn rychlou rotací planety a materiálem vyvrhovaným sopkami na měsíci Io. Vědci si tento útvar až donedávna představovali jako hladký disk, který se v rytmu rotace Jupitera zvedá a klesá.

Mezinárodní tým vedený výzkumníky ze Shandong University však tento pohled na základě nových dat ze sondy Juno mění. V rámci své studie, která vyšla v časopise Science China Earth Sciences, analyzovali magnetické pole Jupitera a aktivitu energetických částic v magnetickém disku této planety. Jejich výsledky ukazují, že se tento disk kolem Jupitera v obdobích zvýšené aktivity deformuje do vlnité struktury.

Za běžných okolností Juno protíná proudovou vrstvu „magnetodisku“ dvakrát během jedné rotace (každých 9,9 hodiny). Místo toho však Juno tuto vrstvu opakovaně překračovala během procesů magnetického přepojování v magnetodisku a téměř pokaždé zaznamenala stejný, zřetelný magnetický signál (doprovázený výtrysky energetických elektronů a iontů). Analýza orientace proudové vrstvy, kterou tým provedl, ukázala, že se tato vrstva nepohybuje pouze nahoru a dolů, nýbrž se vlní, přičemž jednotlivé zvlněné útvary přetrvávají od několika minut až po více než hodinu.

Výzkumný tým ve své studii dospěl k závěru, že se v magnetodisku nachází řada míst přepojování malého rozsahu, která se rozkládají v rozsahu přibližně 100 stupňů planetární délky. Vědci dále zjistili, že tato místa neustále přerušují magnetické siločáry disku a vychylují proudovou vrstvu z její rovnovážné polohy. Vzhledem k tomu, že se magnetodisk Jupitera velmi rychle otáčí, je celá tato vrstva unášena společně s planetou. To se výrazně liší od jevů, které vědci pozorovali v magnetickém chvostu Země.

Zatímco u Země se vlna typu „kink“ (příčná vlnová deformace) šíří směrem od místa přepojování, projevy přepojování u Jupitera svědčí o existenci rotující a zvlněné proudové vrstvy. Tato zjištění mají významné důsledky; mimo jiné naznačují, že zmíněná vrstva by mohla ovlivňovat urychlování a transport částic vyvrhovaných sopkami na měsíci Io. Na základě těchto nových údajů by uvedené částice mohly komplikovat vazbu mezi ionosférou planety a jejím magnetodiskem.

Stručně řečeno, jejich analýza ukazuje, že magnetodisk Jupitera není pouhou rotující vrstvou, nýbrž vysoce strukturovaným a dynamickým prostředím. Sonda Juno v současné době působí v rámci prodloužené mise, která má trvat až do září 2028. Sonda nadále plní vědecké cíle navazující na poznatky získané sondou Galileo – jedinou další kosmickou sondou, která se zaměřovala výhradně na průzkum Jupitera.

Zdroj: https://www.universetoday.com/articles/new-data-from-the-juno-spacecraft-reveals-that-jupiters-has-a-rippling-wavy-magnetodisk a https://files.sciengine.com/pdfs/1674-7240/52999EDA16834B78A3D79A1A005471C6-1790241374460.pdf

autor: František Martinek