Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Objekty NGC 3314A a NGC 3314B vypadají podobně, jako kdyby se nacházely uprostřed procesu probíhající galaktické srážky. Avšak ve skutečnosti je dělí vzdálenost několika desítek miliónů světelných roků prázdného prostoru (zhruba desetinásobek vzdálenosti mezi naší Galaxií a galaxií M 31 v souhvězdí Andromedy). Jejich zdánlivá blízkost je pouze dílem perspektivy.
A jak to astronomové zjistili? Největší nápovědou, pokud jde o to, zda obě galaxie spolu interagují, je obvykle jejich tvar. Deformační síly v důsledku obrovské gravitační přitažlivosti při splynutí galaxií jsou dostatečně silné na to, aby způsobovaly změnu jejich tvaru dlouho předtím, než dojde k jejich vzájemné srážce. V tomto případě galaxie nevypadají, že by došlo k deformaci jejich struktury, ale může dojít k nastartování další epizody vzniku hvězd, což se projevuje nově vzniklými jasnými modrými hvězdami a zářícími mlhovinami.
V případě galaxií NGC 3314 skutečně pozorujeme deformace u galaxie v popředí nazvané NGC 3314A (galaxie NGC 3314B leží dále od nás), ale to je téměř určitě matoucí. Deformovaný tvar galaxie NGC 3314A zejména viditelný dole a vpravo od jejího jádra, kde se nacházejí horké modrobílé hvězdy, se projevuje protažením spirálních ramen. Není to však způsobeno vzájemným ovlivňováním s galaxií v pozadí.
Výzkum pohybu obou galaxií totiž napovídá, že obě jsou relativně v klidu a že se pohybují nezávisle jedna na druhé. Z toho na oplátku vyplývá, že nejsou, a vlastně nikdy nebyly na kolizní dráze. Zdeformovaný tvar galaxie NGC 3314A je pravděpodobně spíše poplatný setkání s jinou galaxií, snad se sousední NGC 3312 (viditelná v severní části obrázku), případně s jinou blízkou galaxií.
Pruhy prachu v galaxii NGC 3314B například vypadají mnohem světlejší než u galaxie NGC 3314A. Není to proto, že galaxie má nedostatek prachu, ale spíše z toho důvodu, že oblaka prachu jsou osvětlena rozptýleným světlem hvězd v popředí. Oblaka prachu bližší galaxie NGC 3314A se naproti tomu promítají na světlejší pozadí vzdálenější galaxie NGC 3314B.
Takovéto seřazení galaxií také astronomům pomůže při výzkumu tzv. gravitačních mikročoček, což je úkaz nastávající v případě, kdy hvězdy v jedné galaxii způsobí malé odchylky v intenzitě světla přicházejícího ze vzdálenější galaxie.
Fotografie v úvodu článku pokrývá široké zorné pole (několikrát větší než jednotlivé expozice pořízené kamerou ACS – Advanced Camera for Surveys – na palubě HST). Díky dlouhé expozici trvající více než jednu hodinu kumulovaného času k vytvoření jednotlivých snímků, nejsou na fotografii zachyceny pouze galaxie NGC 3314, ale také mnoho jiných velmi vzdálených galaxií.
Dvojice galaxií NGC 3314 je od Země vzdálena zhruba 140 miliónů světelných roků a promítá se do souhvězdí Hydry.
Barevný kompozitní snímek byl vytvořen na základě expozic v červeném a modrém světle.
Credit: NASA, ESA, the Hubble Heritage (STScI/AURA)-ESA/Hubble Collaboration a W. Keel (University of Alabama).
Zdroj: http://spaceref.com/astronomy/galaxies/chance-alignment-mimics-a-galactic-collision.html
autor: František Martinek