Mise k Tritonu a Neptunu by mohla odhalit jejich tajemství

Město v rakouských Alpách se nemusí zdát jako nejpříhodnější místo pro vymýšlení odvážných vesmírných misí. Ale v Alpbachu, severně od lichtenštejnsko-rakouských hranic, se už 40 let scházejí studenti a profesoři, aby se o to pokusili. Jedním z výsledků letošní letní školy v Alpbachu byl nápad na kombinovanou misi Neptun/Triton, která by využila stávající technologie vyvinuté pro evropskou sondu JUICE. Než se však dostaneme k technickým detailům mise, pojďme se ponořit do toho, proč by se vědci měli o Neptunův systém vůbec zajímat.

Naposledy jsme Neptun navštívili v roce 1989 se sondou Voyager 2, která byla vypuštěna o 12 let dříve, v roce 1977. Technologie od té doby značně pokročily a omezené množství dat, které Voyager u Neptunu nashromáždil, poskytlo zajímavé poznatky o této planetě. Například její magnetosféra je nakloněna o 47 stupňů. Také nitro Neptunu zůstává neprozkoumané, přičemž se odhaduje, že se liší od ostatních plynných obrů. Nedostatek dat však ztěžuje další spekulace.

Triton, Neptunův měsíc, je také zajímavý sám o sobě. Má retrográdní dráhu, což naznačuje, že se jedná o zachycený transneptunský objekt, nikoliv o měsíc, který vznikl v důsledku nějaké násilné události na samotném Neptunu. Vykazuje značnou geologickou aktivitu a během průletu sondy Voyager byla pozorována řada tmavých výtrysků, jejichž složení zůstává neznámé.

Návštěva těchto vzdálených světů vyžaduje velkou prozíravost a bylo navrženo mnoho misí. „Modrý“ tým letní školy v Alpbachu vyvinul pro návrh této mise dvojí přístup – Triton Unveiler & Neptune Explorer (TUNE). Na tomto orbiteru by byla umístěna většina primárních přístrojů mise, a také pouzdro pro pozorování vnitřní struktury atmosféry Neptunu – Probe for Inner Atmospheric Neptune Observations (PIANO).

Orbitální sonda TUNE bude navedena na trajektorii, která jí umožní 600krát obletět Neptun, přičemž bude využívat Triton ke korekci kurzu během 40 průletů kolem měsíce. Její užitečné zatížení bude zahrnovat standardní sadu senzorů, včetně radiometru, spektrometru, výškoměru a mnoha dalších detektorů. Tyto přístroje by jí pomohly splnit devět vědeckých cílů, které sahají od měření teplotních a tlakových rozdílů v Neptunově atmosféře až po určení složení povrchu Tritonu.

Druhá sonda pomůže s několika z těchto úkolů. PIANO má vlastní sadu měřicích přístrojů, včetně nefelometru a heliového senzoru. Je navržena tak, aby byla navedena do atmosféry Neptunu a během sestupu odesílala data zpět na orbiter TUNE, což vědcům umožní poprvé nahlédnout do nitra tohoto záhadného světa.

Díky evropské misi JUICE (Jupiter Icy Moons Explorer) již většina technologií existuje a byla ověřena za letu. To sice snižuje celkové náklady na vývoj mise, ale naléhavost startu ovlivňují i další faktory. V 70. letech vstoupí část Tritonu, na které dochází k pozorovaným výtryskům, do noční fáze, kterou neopustí po několik let, takže je nutné se tam dostat dříve, než tato nuance orbitální mechaniky ztíží dosažení cílů mise.

Vzhledem k dlouhé době vývoje některých misí a více než desetileté cestě k poslední planetě Sluneční soustavy platí, že čím dříve vědci a inženýři začnou na misi pracovat, tím lépe. Žádná z velkých vesmírných agentur se však zatím této myšlenky nechopila jako plnohodnotného konceptu mise. Ačkoliv k Neptunu nakonec někdy vyšleme další sondu, pokud se některá z nich této mise nechopí, TUNE-PIANO možná zůstane jen snem jednoho léta v rakouských Alpách.

Zdroj: https://phys.org/news/2024-11-mission-triton-neptune-mysteries.html

autor: František Martinek