Klub je určen všem zájemcům od 15 let až do nekonečna. Vítáni jsou amatérští astronomové, pozorovatelé i úplní začátečníci. Jednou za 14 dní se scházíme na Hvězdárně Valašské Meziříčí, věnujeme se novinkám z astronomie, dějinám vědy, planetám, hvězdám, kosmickým sondám i experimentální fyzice z běžných domácích surovin a pomůcek. Když počasí dovolí, vyrážíme k dalekohledům, učíme se orientovat na obloze a pracovat s astronomickou technikou.
Nový školní rok je v plném proudu a spolu s ním se znovu rozběhl také náš astronomický kroužek. Ve druhém školním týdnu proběhla první společná schůzka, na které se vedle známých tváří objevili i noví zájemci. Do letošního roku tak vstupujeme s jedenácti účastníky a před sebou máme další pořádnou porci vesmíru. Čeká nás směs pozorování, experimentů, badatelských úkolů i menších projektů. Vyzkoušíme si například stavbu Hanojské věže, chemický semafor nebo pokusy z paprskové optiky. Nebude ale chybět ani práce s astronomickými aplikacemi ve virtuálním prostředí, pozorování Slunce a samozřejmě také skutečné večerní výpravy za planetami, hvězdami a dalšími objekty noční oblohy.
Po několikaleté odmlce se hvězdárna znovu zařadila mezi organizátory letních vzdělávacích táborů a kurzů. Během letošní letní sezóny jsme připravili hned dvě akce. V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.
Vzácný meteorit nalezený v saharské pouště odhalil přesvědčivé důkazy o dávno ztraceném světě, který existoval v raných dobách Sluneční soustavy. Asi před 4,5 miliardami let obíhalo kolem Slunce velké planetární těleso, potenciálně velké jako Měsíc nebo dokonce Mars, než se srazilo s jiným objektem a rozpadlo se.
Vědci nyní v časopise Earth and Planetary Science Letters uvádějí, že našli první přímý důkaz o tom, že tato ztracená protoplaneta kdysi existovala. Objev naznačuje, že některé rané světy se formovaly a vyvíjely způsobem velmi odlišným od Země a jiných skalnatých planet.
„Je neuvěřitelné si pomyslet, že kdysi existoval tak velký svět,“ řekl Aaron Bell, odborný asistent na katedře věd o Zemi na University of Colorado Boulder. „Víme, že existoval, a to jen proto, že na Zemi dopadlo několik jeho fragmentů. Tyto meteority zachovaly důkazy o zcela odlišné cestě, kterou se vyvíjely rané planety.“
Meteorit ze ztraceného světa
Důkaz pochází z meteoritu s názvem Northwest Africa (NWA) 12774 nalezeného v saharské poušti, což je extrémně vzácný typ meteoritu známý jako angrit.
Angrity patří mezi nejstarší vulkanické horniny ve Sluneční soustavě. Vznikly jen několik milionů let po vzniku naší planetární soustavy, asi před 4,56 miliardami let. Jsou také pozoruhodně vzácné. Z více než 80 000 meteoritů nalezených na Zemi bylo pouze 68 identifikováno jako angrity.
Vědci si již dlouho lámou hlavu nad jejich chemickým složením. Na rozdíl od Země, Marsu a dalších skalnatých planet obsahují angrity jen velmi málo oxidu křemičitého, což je hlavní složka téměř všech známých terestrických planet. Kvůli tomuto neobvyklému složení se dříve domnívali, že angrity pocházejí z relativně malých asteroidů s poloměrem menším než 200 kilometrů.
Neočekávané důkazy hluboko uvnitř horniny
Při analýze meteoritu NWA 12774 Bell a jeho tým objevili klinopyroxen, minerál běžně se vyskytující v zemské kůře a plášti. Zajímavý byl neobvykle vysoký obsah hliníku, což naznačuje, že minerál vznikl pod intenzivním tlakem hluboko uvnitř planetárního tělesa.
Vědci modelovali podmínky potřebné pro vznik minerálního složení meteoritu. Jejich výsledky ukázaly, že klinopyroxen bohatý na hliník se mohl vytvořit pouze při tlaku alespoň 17,5 kilobarů. Pro srovnání, tlak na dně Mariánského příkopu, nejhlubšího oceánského místa na Zemi, je asi 1 kilobar. Takový tlak by nebyl možný uvnitř malého asteroidu. Výpočty místo toho naznačují, že mateřské těleso z angritu mělo poloměr alespoň 1 000 kilometrů.
Planetární těleso větší, než se očekávalo
Další důkazy naznačují, že zdrojové těleso mohlo být ještě větší. Krystaly v NWA 12774 si zachovaly ostré hrany a jemné chemické vzory, které by pravděpodobně nepřežily, kdyby se vytvořily hluboko pod povrchem.
Toto zjištění naznačuje, že krystaly se vyvíjely v relativně malých hloubkách, což znamená, že mateřské těleso by muselo být podstatně větší, aby generovalo požadovaný tlak i v menší hloubce. Podle této interpretace mohlo mateřské těleso z angritu překročit poloměr 1 800 kilometrů. To by ho srovnávalo s velikostí Měsíce a možná by se blížilo Marsu, který má poloměr 3 300 kilometrů.
„V zásuvkách leží mnoho meteoritů, které nebyly dosud důkladně prozkoumány, takže pravděpodobně existovalo více těchto protoplanet, o kterých nic nevíme,“ řekl Bell.
Vědci stále nevědí, co se nakonec stalo se starověkým tělesem. Jednou z možností je, že byl zničen při velké srážce na začátku historie Sluneční soustavy a jeho fragmenty se později staly součástí jiných skalnatých planet, včetně Země.
„Materiály, které tvořily mateřské těleso angritu, se zásadně liší od složení Země a Marsu. To ukazuje na odlišnou a samostatnou evoluční cestu formování planet v rané historii naší Sluneční soustavy,“ řekl Bell.
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí