Pozorování meteorů

Systematická pozorování meteorů

Na přelomu 19. a 20. století se začínají objevovat pozorovatelé, kteří se věnují rozlišování rojových a sporadických meteorů. Po zapojení zakreslování a statistických metod do zpracování získaných výsledků vzniká základ nového pozorovatelského odvětví. V ČSR se ve 20. letech minulého století formují především díky ČAS skupiny pozorovatelů, které postupně od statistickcých pozorování přecházejí k zákresům do gnómonických map (1940) a v 50. a 60. let 20. století propracovávají a rozvíjí teleskopická pozorování meteorů. Metodika pozorování a zpracování dat představuje ve své době světovou špičku.

V západní Evropě dochází k aktivizaci naopak na sklonku 80. let, v roce 1988 je založena International Meteor Organization – IMO, (Mezinárodní meteorické organizace), díky výborné organizaci a koordinaci se rychle stává koordinátorem celosvětových pozorovatelských aktivit a hlavně nabízí možnost databázového uložení pozorování a dále programového vybavení pro analýzu napozorovaných dat.

Kromě soustavně a systematicky pozorujících jednotlivců nás může nás těšit, že z české tradice je dodnes aktuální používání Gnómonického atlasu Brno 2000.0.

• vizuální pozorování
  • bez dalekohledu
  • s dalekohledem = teleskopická

• fotografické pozorování (klasický záznam na film nebo pevnou fotografickou desku)
  
  • snímky drah (obvykle vícestaniční)
  • snímky spekter
  • bolidové sítě

• televizní a CCD pozorování (elektronický způsob pořízení obrazu)
  • dráhy, polohy radiantů, frekvence ,...
  • pády na povrch Měsíce

• pozorování v rádiovém oboru
  • pasivní (odraz signálu vzdáleného vysílače)
  • aktivní (odraz signálu z vlastního vysílače)

Ivo Míček 2006, Jiří Srba 2008