Hvězdárna Valašské Meziříčí
www.astrovm.cz
   


18.06.2018
Opět pozorujeme! – Zákryty

V tomto roce (2018) se stalo pozorování zákrytů opět jedním z odvětví našich odborných pozorování. I přes špatné počasí z počátku roku se doposud (za období leden – květen) podařilo „napozorovat“ (tj. nahrát a vyhodnotit) několik úkazů (přehled v tabulce). Tato pozorování nám posloužila k otestování sestavy navržené pro pozorování.

01.06.2018
Další jasný bolid nad Českou republikou večer 26. května 2018

Jen několik dní po jasném bolidu, který byl zaznamenán 23. května 2018 na počátku nautického soumraku nad střední Moravou, zaznamenaly kamery sítě CEMeNt (Central European MetEor NeTwork) 26. května 2018 na počátku astronomického soumraku další jasný a velmi pomalý bolid. Bolid dosáhl absolutní jasnosti -5,2m a jeho atmosférická dráha začala nad severovýchodním cípem Slezska v České republice a skončila nad Slezským vojvodstvím v jižním Polsku.

02.05.2018
Za tajemstvím padajících hvězd: Jasný bolid nad jižním Maďarskem

Cokoliv se šustne nad obzorem, o tom čeští astronomové dobře vědí. A nezáleží na tom, že tentokrát proťal zářící objekt oblohu nad hranicí Maďarska a Chorvatska. Pomocí dálkové radarové detekce, pozorování pomocí monitorů náhlých ionosférických poruch, kamerových systémů a velmi kvalitních spektrografů lze odhalit tajemství jasného objektu za hranicemi České republiky.

Přihlašte se k odběru aktualit AKA, novinek z hvězdárny a akcí:

Více informací o zasílání novinek

Nacházíte se: Úvodní stránka » Odborná činnost » Výsledky pozorování » Pozorování proměnných hvězd – leden 2015

Pozorování proměnných hvězd – leden 2015

I přes veškerou snahu se mi poštěstilo v lednu vidět jasnou oblohu pouze dvakrát, poslední měsíce jsou z hlediska pozorovatelského opravdu tragické. Nadále se věnuji fotometrii eruptivních zákrytových dvojhvězd. Například u GJ 3236 Cas byla zaznamenána jedna erupce 13. ledna 2015 trvající zhruba 10 minut s amplitudou zjasnění 0,1 magnitudy ve filtru R.
Jak jsem slíbil v minulém článku, uvádím část práce věnované analýze dat z družice Kepler, kde byly zkoumány hvězdy slunečního typu a jejich eruptivní činnost.

Supererupce u hvězd podobných Slunci z fotometrie družice Kepler II.
Fotometrické variace u hvězd se supererupcemi – souvislost s rotací a hvězdnými skvrnami.

Yuta Notsu, Department of Astronomy, Faculty of Science, Kyoto University

Arxiv:1304.7361v2,  30.6. 2013

Na základě fotometrických dat pořízených družicí Kepler byly modelovány jednoduché výpočty hvězdných skvrn, které jsou schopné popsat kvaziperiodické variace jasnosti u hvězd s velkými erupcemi. U většiny hvězd se supererupcemi se objevují kvaziperiodické změny jasu s periodami od jednoho až několika desítek dní. Výsledky ukazují, že tyto variace jasu je možné vysvětlit prostřednictvím rotace hvězdy s velkými skvrnami. Výsledky analýzy byly použity pro určení vztahu mezi energií, četností supervzplatutí a periodou rotace. Hvězdy, které rotují relativně pomalu, jsou stejně aktivní jako rychleji rotující, je u nich pozorována menší četnost erupcí. Podařilo se zjistit, že energie uvolněná při erupci má vztah k velikosti skvrn na povrchu. Situace je tedy velmi podobná jako při slunečních erupcí a energie erupce je získávána z magnetického pole kolem skvrn.

Sluneční erupce patří mezi nejenergetičtější exploze na povrchu Slunce, jejichž příčinou je uvolnění magnetické energie (Shibata a Magara 2011). Erupce však mohou nastávat u jiných typů hvězd, včetně hvězd slunečního typu (Schaefer 1989, Gershberg 2005). Mezi nimi jsou i mladé hvězdy, případně blízké dvojhvězdy, které mohou vyprodukovat erupce 10 – 1 000 000 krát intenzivnější (10 33-38 erg) než jsou sluneční (1032 erg). Takové hvězdy mají obvykle rychlou rotaci (několik desítek km/s) a magnetické pole v hodnotách několika kiloGausů, oproti Slunci, které se otáčí pomalu (2 km/s) a má slabé magnetické pole. Slunci podobné hvězdy jsou definovány jako objekty s pomalou rotací a povrchovou teplotou 5600 – 6000 K.

Původně se myslelo, že supererupce nemohou u takových hvězd nastat. Schaefer (2000) nicméně uvádí 9 kandidátů na supererupce s pomalou rotací. Tento výzkum je velmi důležitý pro mnoho oblastí – od hvězdné fyziky popisující vznik takových erupcí až po astrobiologii. Četnost, detailní vlastnosti a mechanismus vzniku supererupcí nejsou zcela probádány a objasněny.

Analýzou dat z družice Kepler bylo objeveno 365 supererupcí u 148 hvězd slunečního typu (z celkového počtu 90 000 hvězd slunečního typu), které mají povrchovou teplotu v rozmezí 5100 – 6000 K a tíhovým zrychlením log g > 4 (Maehara, 2012). Snímače družice Kepler jsou velmi užitečné pro detekci malého zvýšení jasu během erupce, jelikož jsou velmi přesné a získávají se kontinuální pozorovací řady. Podařilo se zjistit, že supererupce , které mají energii 100 – 1000 krát větší než největší erupce na Slunci, mohou vzniknout u hvězd slunečního typu  jednou za několik tisíc let. U mnoha hvězd slunečního typu byly pozorovány kvaziperiodické změny jasnosti v rozmezí od jednoho do několika desítek dní. To je možné vysvětlit rotací hvězdy (Basri a kol., 2011, Debosscher a kol., 2011, Harrison a kol., 2012).

Na obrázku 1 jsou ukázány typické světelné křivky hvězd slunečního typu, u kterých se pozorovaly supererupce (KIC 6034120 a KIC 6691930 během jednoho čtvrtletí
a KIC 10528093 během třičtvrtě roku). U hvězdy KIC 6034120 je světelná křivka dobře reprodukovatelná jednou velkou skvrnou, kdežto KIC 6691930 vyžaduje dvě skvrny pro popis tvaru světelné křivky.

autor: Ladislav Šmelcer


   
Tato stránka je vytištěna z webu www.astrovm.cz
Těšíme se na Vaši návštěvu.
WebArchiv Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí
Příspěvková organizace Zlínského kraje. Telefon: 571 611 928, E-mail: info@astrovm.cz, Vyrobil: WebConsult.cz
Jak chráníme Vaše osobní údaje