Zapomenuté výročí – Bohumil Maleček

15.12.2023

V letošním roce uplynulo 100 let od narození Ing. Bohumila Malečka CSc., který působil na hvězdárně ve Valašském Meziříčí v letech 1961-1989 nejen jako ředitel, ale i jako odborný pracovník a organizátor sítě pozorovatelů zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy. Vystudovaný geoget se specializací na astronomickou geodézii. 

Jeho příchod na hvězdárnu do Valašského Meziříčí je poměrně zamotaným příběhem o zániku dvou pracovišť oblastní hvězdárny v Plzni, kde byl od roku 1954 Maleček ředitelem, a stavbě jižní observatoře hvězdárny ve Valašském Meziříčí. Plzeňská část příběhu je spojená s výstavbou observatoře v Hájích pod Koterovem, jejíž hrubá stavba musela ustoupit kamenolomu, a zánikem pracoviště v Mutěníně – Malečkův odpor vůči těmto změnám vedl na počátku roku 1961 k jeho odvolání. Valašskomeziříčská část příběhu má původ v potížích, které generovala stavba jižní observatoře – zatopení základů hrubé stavby, problémy se stavebním podnikem apod. Traduje se, že tehdejšího ředitele Josefa Dolečka (1912-2003) počátkem roku 1961 zbavili funkce muži v kožených kabátech.

Malečkovo působení ve Valašském Meziříčí bylo poměrně dlouhé, a tak i jeho vliv lze dosledovat do dnešních dnů nejen v užívání legendárních pracovních lístků, stavebních úpravách a interiérových doplňcích. Skutečný přínos lze hledat jinde, a to především v jeho ochotě hledat náplň činnosti hvězdárny, kterou si přenesl ze svého působení v Plzni. A tak se za jeho éry dařilo na hvězdárně provozovat metodické centrum pro pozorování projevů sluneční aktivity, od roku 1978 součást hlásného systému sluneční aktivity Fotosferex, realizovat přidělovanou část tzv. státních vědeckých úkolů, které počítaly se zapojením lidových hvězdáren a amatérských pozorovatelů do jejich plnění. Dále se mu dařilo organizovat síť pozorovatelů zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy. Ve spolupráci s Ing. Zdenkem Škodou se pokoušeli vytvořit dostatečně citlivé zařízení, které by umožňovalo fotoelektrický záznam observace zákrytů. Významně se podařilo posunout i oblast mimoškolního vzdělávání v podobě nejen astronomických kroužků, ale i klubu amatérů apod. Jedním z pilířů této činnosti byla vizualizace témat, kdy hvězdárna šla s dobou a vytvářela vlastní obsahovou a vizuální podobu programů a pořadů pro žáky a studenty všech typů škol.   

Za jeho působení také vznikly anebo byly udržovány při životě i další plány změn na hvězdárně, jako byla například stavba observatoře v k.ú. Malá Lhota, stavba seismického bunkru a provoz seismografu. A v neposlední řadě i Dolečkův plán na stavbu planetária, který se sice nerealizoval, ale počátkem 90. let byly na tuto stavbu uvolněny finanční prostředky. Malečkovou ambicí bylo i zřídit na hvězdárně vývojové a konstrukční dílny, jejichž provoz by umožňoval tvorbu a opravy potřebné techniky. Z dobových materiálů také víme, že si od těchto dílen sliboval i ekonomický profit. Příkladem může být výroba fotosféricko-chromosférického dalekohledu pro pozorovaní projevů sluneční aktivity pro observatoř ve Staré Lesné na Slovensku. 

Legendární je také jeho působení jako školitele v rámci pomaturitního studia astronomie (1965-1996), u jehož zrodu stál a byl jeho zaníceným podporovatelem až do jeho zániku v 90. letech. Pro mnohé frekventanty byl jeho zájem o docházku, dochvilnost a jejich znalosti v rámci studia nepříjemným setkání s realitou, kdy je například odmítal zařadit mezi účastníky expedice mezinárodní konference pořádané hvězdárnou na Malém Lošínu v Jugoslávii v roce  1969. 

Ne přílišnou známou kapitolou v působení Ing. Malečka na hvězdárně jsou jeho pokusy o expediční činnost. Již zmiňovaný Malý Lošín měl být odrazovým můstkem ve vytvoření stálé expediční základny v Jugoslávii  s každoročním letním provozem. Realizovatelnost tohoto záměru narazila na skutečný dosah a vliv hvězdárny v daném čase. Podobně to bylo i s plánováním expedice do Afriky v 70. letech, kdy primárním cílem bylo zatmění Slunce, meteorologická měření, geologická prospekce a natočení televizního dokumentu. 

S hvězdárnou se rozloučil počátkem 90. let a přesto, že ve Valašském Meziříčí působil téměř 30 let, tak zde nezapustil kořeny a vrátil se zpět do Plzně, kde od roku 1992 vedl místní planetárium. 

autor: Radek Kraus