Hvězdárna Valašské Meziříčí
www.astrovm.cz
   


Logo veřejné zakázky a poptávky

27.03.2017
O slunci, vzduchu a vodě

V minulém týdnu proběhla v mateřské škole v Ratiboři premiéra vzdělávacího programu pod názvem O slunci, vzduchu a vodě. A jak to v Ratiboři probíhalo?

10.03.2017
Jak si hrát na vědce!

Dne 8. března 2017 se v učebně hvězdárny potkali pedagogové z mateřských škol z okolí Valašského Meziříčí a Nového Jičína (Zubří, Rybí, Kopřivnice). Cílem tohoto setkání bylo další vzdělávání tzv. DVPP (doplňkové vzdělávání pedagogických pracovníků).

21.02.2017
Pololetní a jarní prázdniny na hvězdárně

V únoru jsme připravili dvě akce pro školáky, kteří měli pololetní a jarní prázdniny. Na 2. a 3. února jsme si připravili večerní astronomické pozorování pro rodiče s dětmi. Čtvrtek 16. února pak mohli žáci základních škol (v případě zájmu i jejich rodiče) strávit na hvězdárně s programovatelnými roboty. 

Přihlašte se k odběru aktualit AKA, novinek z hvězdárny a akcí:

Více informací o zasílání novinek

Nacházíte se: Úvodní stránka » Program » Co se podařilo » Jeden a kousek dne s americkým astronautem

Jeden a kousek dne s americkým astronautem

Nevím, možná je nás víc, kteří mají touhu podívat se na tu naši planetu trochu z výšky a třeba si ještě silněji uvědomit její křehkost, stejně jako křehkost celé biosféry. Patřím mezi ty, kteří by se moc rádi vydali na kosmickou cestu, ale stejně dobře vím, že je to jen nesplnitelný sen. Proto je setkání s člověkem, který ve vesmíru opravdu, dokonce opakovaně byl, pro mě trochu jiné. Nemluvíme sice o tom velkém, pro člověka nekonečném vesmíru, ale spíše o kosmických humnech, pár set kilometrů nad naší planetou. Ale přesto!

Jedno nedávné nedělní odpoledne jsem telefonoval s mým dlouholetým přítelem a kolegou Pavlem Suchanem, který mi položil neobvyklou otázku: „Co kdyby Hvězdárnu Valašské Meziříčí 5. srpna 2011 navštívil americký astronaut Andrew J. Feustel?“. Odpověď byla ve smyslu: „Tož proč ne!“. A tak to začalo! Hned další den přišla oficiální nabídka a rozeběhla se mašinérie telefonů, jednání, diskusí a především vymýšlení, jak to celé pojmout. Byla to velmi náročná a intenzivní doba, pro jejíž podrobný popis zde není místo a ani to není mým cílem.

Přes všemožné peripetie, starosti i radosti, snad stovky telefonátů a desítek jednání se nakonec vše připravilo a jen jsme sledovali průběh cesty A. J. Feustel po České republice. První informace od organizačního týmu z Akademie věd ČR a především Astronomického ústavu AV ČR nás přesvědčily o zájmu lidí. Přípravy se stupňovaly, snažili jsme se připravit na velký nápor zájemců. Jak se později ukázalo, bylo to prozíravé!

Program návštěvy Amerického astronauta Andrew Jay Feustel s jeho manželkou Indirou a syny Arim a Adenem byl zdánlivě jednoduchý. Po přijetí nejvyššími představiteli Zlínského kraje, prohlídce 21. budovy, sídla Krajského úřadu Zlínského kraje, následuje společenský oběd, beseda pro zlínskou veřejnost a přejezd do Valašského Meziříčí. Přijetí na radnici a poté beseda pro veřejnost. Snadné!

A jak to vlastně všechno probíhalo? Celý tým pracovníků Hvězdárny Valašské Meziříčí se podílel na přípravě návštěvy astronauta a především organizačním a technickém zabezpečení. Nutno podotknout, že při plném provozu hvězdárny a vrcholících přípravách na druhý turnus astronomického praktika. Svět je však nespravedlivý, takže možnost provázet astronauta celou návštěvou jsem měl z celého týmu jen já. Snažil jsem se zachytit nejen oficiální program návštěvy, ale také momentky z neoficiálních částí, a to nejen písmem, ale i obrazem.

4. srpna 2011 -  Dějství nulté – den předem

Oficiální dohoda zněla tak, že astronaut se svou rodinou a doprovodem dorazí v 11:00 hodin před 21. budovu Krajského úřadu Zlínského kraje. Den před tím mě však kontaktoval hlavní organizátor a koordinátor akce Pavel Suchan (Astronomický ústav AV ČR), že bude potřeba zajistit prostory pro převlečení členů rodiny z pohodlného cestovního oděvu do oděvu vhodného pro přijetí. Požadavek to byl logický, protože po třech hodinách jízdy autem člověk mnohdy vypadá, jako kdyby jel celý den.

Kde rychle zajistit vhodný prostor? Musíme využít našich kontaktů ve Zlíně. Přemýšlím, jelikož musíme splnit ještě další podmínku, a tou je umístění tohoto prostoru podél trasy příjezdu. Mám to! Kousek od hlavní cesty ve Zlíně-Malenovicích sídlí firmy Moravské přístroje, velcí fandové astronomie, kosmonautiky a především dodavatele nejen astronomických CCD kamer. Zvedám telefon a po chvíli rozhovoru s Pavlem Cagašem, který je mým požadavkem mírně překvapen, souhlasí a slibuje, že vše bude zajištěno. Svět s přáteli je opravdu mnohem lepší! Ještě jednou děkuji nejen Pavlovi Cagašovi, ale i jeho kolegům a kolegyním a celé firmě Moravské přístroje. Děkujeme!

5. srpna 201 - Dějství první – příjezd do Zlína

Na Krajský úřad Zlínského kraje přijíždím se značným předstihem, protože ještě musím vyřídit řadu dalších záležitostí spojených s provozem a rozvojem hvězdárny. Konzultace s kolegyněmi z kanceláře hejtmana s oddělení vnějších vztahů, seznámení s tlumočníkem. Moc sympatický rodilý Američan Scott Evan Andrews. Po krátkém seznámení jsem pochopil, že překlad bude v pohodě a s ohledem na skutečnost, že bude tlumočit rodilý Američan, i trochu zvláštní, v tom dobrém slova smyslu.

Telefonické kontakty, ujištění, že už všichni jsou ve Zlíně a pak čekání. Jednak se zdrželi při převlékání a jednak je zpomalila kolona a dopravní problémy ve Zlíně. Zpoždění však nebylo velké. Před 11. hodinou dorazil Milan Halousek z České kosmické kanceláře, která se na přípravě cesty A. J. Feustela po ČR také podílela. Krátce před příjezdem jsem ještě obdržel informaci o tom, že Zlínský kraj společně s astronautem navštívil také ředitel Amerického centra pan Miroslav Konvalina. I tato organizace se na cestě po ČR podílela. Na lavičce posedávalo několik novinářů a fotografů.

Milan při jednom z mnoha pohledů ve směru očekávaného příjezdu potvrdil, že už konečně jedou. Auto zaparkovalo na vyhrazeném parkovišti. Novináři zbystřili. Vedoucí odboru kancelář hejtmana pan Jan Kostelecký společně s dalšími kolegy a kolegyněmi (zde je nutno jmenovat paní Bohdanu Konečnou, která vše ve Zlíně organizačně připravovala) návštěvu přivítal a přesunuli jsme se do 14. patra budovy Krajského úřadu. Tam návštěvu čekal hejtman kraje pan Stanislav Mišák, který je oficiálně přivítal a Indiře Feustel předal kytici. Zajímavé bylo sledovat samotného astronauta, který si velmi bystře všiml vystavených nezvyklých obrázků a obrazů s tématikou automobilových závodů a starých aut. Nemýlil jsem se! Během krátké chvilky se zajímal, proč právě tady jsou vystaveny obrázky starých závodních aut (jejich autorem je Daniel Šenkeřík). A tak přišla řeč na Barum Rallye.

Mezi tím jsem se přesunuli do jedné ze zasedacích místností a po představení všech přítomných hejtman krátce sdělil několik důležitých informací o našem kraje. Pak se atmosféra uvolnila a rozproudila se diskuse. Astronaut představil svou, tentokrát pozemskou misi, zaměřenou na popularizaci vědy, techniky, kosmonautiky a motivaci zájmu dětí a mládeže o tyto obory. K tomu mu velmi vydatně pomáhal 7. člen mise raketoplánu STS-134 a sice náš český Krteček. Indira vzpomněla, že se její rodiče opakovaně setkali s Baťovou rodinou, a tak má ke Zlínu vlastně docela blízko.

Na závěr pak předal A. J. Feustel hejtmanovi pamětní tabuli s fotografickou koláží snímků z mise STS-134 včetně nalepené originální nášivky s emblémem letu, která byla na palubě raketoplánu při misi na Mezinárodní kosmickou stanici.

Dějství druhé – nahoru a dolů

Dalším bodem programu byl podpis návštěvy do pamětní knihy Zlínského kraje a předání dárků. To se odehrávalo ve velmi netradičním prostoru, v relativně velké pracovně, která je však zároveň výtahem. Vstup do této vyhlášené technické a vlastně i organizační parádičky 21. budovy v některých členech delegace provázel nedůvěrou. Šlo si toho všimnout při jejich pohledu malou škvírou při vstupu do výtahové pracovny s pohledem do prázdné výtahové šachty ze 14. patra.

Hejtman zde předal Andrew Feustelovi originál obrazu od Daniela Šenkeříka s tématikou starých závodních aut, včetně certifikátu pravosti a dalšími informacemi. Indira dostala krásnou partnerskou soupravu skleněných číší z Květné. Dále publikace a drobné dárky oběma synům. Cestou nás provázeli také novináři a fotografové.

Ve výtahu jsme si vyslechli stručnou historii Baťovy rodiny a jejich aktivit nejen na Zlínsku, ale po celém světě. Návštěvu zaujala také velká nástěnná mapa v pracovně, která zobrazovala svět v roce 1931. Pak se výtahová pracovna dala do pohybu a dostala nás na střechu 21. budovy s nádherným výhledem na Zlín a blízké okolí. Zde pokračovala diskuse nad současností Zlína a celého kraje, ale také nad zvláštnostmi zlínské architektury a dalšími tématy.

Po chvíli jsme opět nastoupili do pojízdné výtahové pracovny, které nás svezla do 2. patra, přímo na tiskovou konferenci. Čas byl neúprosný a tak jsem se snažili dohnat ztracené minuty z počátku návštěvy. To se nám postupně dařilo. Tisková konference byla dobře připravena a přišli ti kteří měli zájem. A. J. Feustel znovu představil cíle své mise a samozřejmě odpovídal také na otázky novinářů. Mimo jiné odpovídal také na otázku o významu akademického vzdělání pro svou práci a vůbec pro práci v oblasti vědy a techniky. Ke slovu se samozřejmě dostala také manželka Indira. Po tiskovce krátký rozhovor pro televize a tisk a přesunujeme se na oběd.

Dějství třetí – i jídlo nás spojuje

Přesun do nedalekého hotelu proběhl bez větších problémů. V Lesním hotelu už čekali také primátor města Zlína pan Miroslav Adámek a rektor Baťovy univerzity pan Petr Sáha. Po představení nových hostů se rozproudila další debata zaměřená především na Baťovu univerzitu, její zaměření, výsledky, studenty, obory apod. Současné vysoké školství astronauta opravdu zajímalo stejně jako zdravotnictví, které probíral s přítomnou radní odpovědnou za sektor zdravotnictví paní Hanou Příleskou.

Oběd byl opravdu chutný, ale trval trochu déle, takže jsem opět bojovali s časem. Rychlé telefonáty, ať místní organizátoři v aule Academia centra Baťovy univerzity předají informaci čekajícím návštěvníkům. Už půlhodiny před plánovaným začátkem jsem věděli, že prakticky všechna místa k sezení jsou obsazena… takže návštěvnost je někde na počtu 460 lidí, a to jsme ještě ani zdaleka nebyli u konce.

Drew už se staral o to, že bychom měli jet, ať zájemci nečekají, ať se stačí převléknou do pracovní kombinézy a také vyzkouší veškerou audiovizuální techniku. Vždy se snaží o to, aby měli všichni návštěvníci dobrý obraz i zvuk. Už to chvílemi vypadalo, že odjede dříve než se bude podávat jablečný štrúdl. Dokonce mě pověřil, abych mu štrúdl zabalil a dovezl, že jej určitě chce ochutnat (naštěstí nevěděl, jak mám štrúdly rád, z čehož pramenilo reálně riziko, že by při přepravě mohl štrúdl dojít k úhoně v podobě předčasného snězení). Nakonec však stihnul i štrúdl. Ještě podpisy, předání dárků, fotografování a fofrem na besedu do naštěstí nedaleké auly.

Dějství čtvrté – úplně plno

Cesta z hotelu do auly Academia centra Baťovy univerzity je naštěstí docela krátká, a tak přesun zabral jen pár minut. Už jsme byli očekáváni, rychlý přesun Dresy do šatny, aby se mohl převléknout do pracovní kombinézy a trochu se připravit. Obojí zvládl velmi rychle a už vstupuje na pódium auly, zároveň s jeho kroky bouřlivě tleskají stovky návštěvníků a vítají astronauta na zlínské akademické půdě.

Ještě před samotnou přednáškou přebírá z rukou rektora Baťovy univerzity pana Petr Sáhy „Hvězdný doktorát“ za to, že umožnil českému Krtkovi cestu do vesmíru. Pak ještě drobné organizační poznámky a příprava prezentace. Vše je jak má být a astronaut vysvětluje proč je tady, pro je v ČR a jaký je účel jeho cesty. Ke slovu se opět dostává i jeho manželka Indira a pár český slov je odměněno potleskem. Atmosféra je opravdu skvělá a velké množství dětí v hledišti je příjemným zjištěním a také povzbuzením nejen pro něj, ale pro celý tým. Odhaduji počet lidí v sále na počet silně převyšující číslo 500 a možná se blížící k hodnotě 600. To je opravdu hodně a jsme tomu všichni rádi. Investovaný čas, práce, snaha nejen nás, ale i kolegů z Krajského úřadu Zlínského kraje i magistrátu města Zlín nebyla marná.

Astronaut se ujal slova a vysvětluje na obrázcích účel své mise a cíle. Najednou cítím poklepání na rameni a tlumočník mi naznačuje, že by potřeboval pomoci s některými odbornými názvy a pojmy. Snažím se v rychlosti formulovat správné překlady a něco mu přímo šeptám něco poznamenávám na papír.

Pak následuje film z letu STS-134 a tedy nejen z letu raketoplánu, ale především z paluby Mezinárodní kosmické stanice (ISS). Některé pasáže ukazující možnosti stavu beztíže diváky právem rozesmějí, a tak film je odměněn zaslouženým potleskem. Pár komentářů a hned další nabídka. Drew nabízí, že nám ještě ukáže jak se měl na palubě raketoplánu a ISS sedmý astronaut, tedy Krtek.

Než se pustí další prezentace všiml jsem si jedné věci, nad kterou jsem se pozastavil. Drew se na film díval s takový zaujetím a jiskrou v očích, což bych s ohledem na okolnosti opravdu nepředpokládal. Kolikrát se za sebou v průběhu dnů a hodin můžete podívat na stejný film a být z něho nadšeni a sledovat ho se zaujetím? Mnohokrát asi ne. Kdežto Drew to opravdu sleduje se zaujetím a pak to také vysvětluje. Vždy si u sledování tohoto filmu vybavuje a vzpomíná na okamžiky v kosmu, setkání a práci s přáteli, posunutí našeho poznání zase o kousíček dopředu. Z jeho úst, při pohledu na něj, to není jen fráze, je to skutečnost.

Ale zpět ke Krtkovi. Sledujeme jak si Krtek prohlíží ISS, jak pojídá sušenky, jak je krmen ostatními členy posádky, jak si čistí zuby, používá kosmický záchod, poslušně spí či pozoruje svou rodnou planetu Zemi, jejíž povrch ubíhá za okénky raketoplánu. … a tak se vrací společně s posádkou raketoplánu zpět na Zemi, k dětem. Salvy smíchu svědčí o tom, že se nejen děti opravdu skvěle baví. Bouřlivý potlesk na závěr tento dojem jen potvrzuje.

Teď je pár chvil na předání cen dětské výtvarné soutěže Do kosmu s Krtkem, kde si malí výtvarníci přebírají drobné ceny a diplom přímo z rukou astronauta A. J. Feustela. Pro děti a také pro jejich rodiče opravdu skvělý zážitek. Ještě jedno foto na památku a už moderátor Pavel Suchan vybízí k položení otázek. Předtím však vymezil mantinely. Přednost mají jednoznačně děti! Dotazy jsou více či méně dětské, vážné i veselé. Astronaut vždy s nadhledem a zaujetím odpovídá.

Čas nás neúprosně tlačí, pohled na hodinky a už je tu poslední z mnoha dotazů. Teď ještě zvládnout poslední náročnou část, autogramiádu. Ta je připravena v předsálí u malého stolku. Astronauta doprovázíme vnitřní částí mimo hlavní koridory a během chvilky sedí u stolku. Prakticky ve stejnou chvíli se u stolku objevují stovky zájemců. Snažíme se vytvořit určitou organizaci a pravidla, která se nám více či méně podaří dodržet. Po několika desítkách minut je vše podepsáno. Fotografie jsou hotovy, ještě pár fotek pro tisk a rychle ven.

Přesouváme se před budovu Academia centra a chystáme se na přejezd do Valašského Meziříčí. Ještě poslední fotografie, podpisy a už opravdu musíme!

Musím však udělat ještě jednu věc. Poděkovat všem kolegyním a kolegům jak z Krajského úřadu Zlínského kraje, představitelům Zlínského kraje, ale i Magistrátu města Zlína, Baťovy univerzity, pracovníkům Lesního hotelu a celé řadě dalších lidí, kteří se zasloužili o to, že celá akce ve Zlíně proběhla bez větších problémů. Navíc byla velmi přátelská a i přes časovou náročnost proběhla klidně a myslím si, že návštěvníci byli spokojeni.

Dějství páté – přesun

Sedáme do aut. Já se ujímám úlohy vedoucího kolony, která měl čítat čtyři auta, ale nakonec jedem ve třech. Milan Halousek vyjíždí později a velmi rychle a sám se orientuje kam a kudy, je to prostě šikula. V autě se mnou sedí tlumočník, se kterým si nejen povídáme o všem možném, ale také pracujeme. Scott vytáhl svůj poznámkový blok a začíná mě zásobovat odbornými termíny v angličtině a dožaduje se přesných českých překladů a také vysvětlení pojmů jako temná hmota, temná či skrytá energie, apod. Snažím se a docela nám to jde. Vše má poznamenáno a zapsáno.

Ve zpětném zrcátku neustále sleduji červenou dodávku za námi, která je následována ještě vozem s označením amerického diplomatického vozidla v němž jede ředitel Amerického centra. V poklidu přijíždím jen s minimální zpožděním do Hotelu Abácie, kde je celá astronautova rodina ubytována. Teď mají chvíli na oddech, osvěžení - a pro změnu - na převlečení.

Dějství šesté – tam kde rokovali konšelé

Po přibližně 40minutové pouze se opět celý tým schází před hotelem a v koloně vyrážíme na náměstí do budovy Městského úřadu, kde na vzácnou návštěvu čekají nejvyšší představitelé města. Díky dobré organizaci a vstřícnosti města nám pomáhá také Městské policie, která naštěstí nemá zatím moc práce. Náměstí je volné, klidné, až ospalé.

Návštěvu přijali společně starosta města pan Jiří Částečka, místostarostka Dagmar Lacinové a místostarosta Jiří Pernický. Pozvali nás do historické zasedací místnost, kde již před několika staletími zasedali městští konšelé a radili se jak spravovat město a sloužit lidu. Drew i Indira si okamžitě všimli historického nábytku a zvláštní atmosféry místnosti. Líbila se jim! Po představení všech zúčastněných sdělil návštěvě starosta základní informace o městě a jeho historii. Pak naopak informoval astronaut o své misi po České republice, jejím smyslu a cílech. I díky tomu se stočila diskuse na místní školství. Nešlo nezmínit místní gobelínovou manufakturu, sklářství a další řemesla, která se na místních školách ještě stále učí.

Opět jsme byli pod tlakem času a tak setkání jsme museli vést ke konci. Drew předal představitelům města tabuli s obrazovou koláží z letu STS-134 včetně nášivky s emblémem letu. Název města Valašské Meziříčí dělal Drewovi velké problémy a když měl napsat na tabuli své osobní věnování, tak jsme mu museli na papírek předepsat, jak se onen dlouhý, divný a těžko vyslovitelný název píše. Zvládl to! Při běžném hovoru se mu zamlouvalo kratší „Valmez“.
Na oplátku dostal od města nádherný frgál se skvěle vyvedeným Krtečkem, raketou, domky. Opravdu podařený dárek. Pak nezbytnou slivovici, keramiku a řadu dalších dárků.  Závěrem ještě dvě otázky pro místní TV Beskyd a honem do aut a do Apolla. Nejednalo se však o kosmickou loď ze stejnojmenného kosmického programu, ale o hotel, v jehož přízemní kavárně se má konat beseda pro veřejnost. Už telefonické informace staré desítky minut říkaly jasně: Je zcela plno! Honem do aut a na besedu. Cesty byly prázdné, tak jsme alespoň pokynutím ruky míněným jako poděkování kývali na příslušníky Městské policie, která stála připravena v potenciálně kritických místech, kde by nás mohl zaskočit dopravní problém. Naštěstí nic takového se nestalo a přijíždíme do Apolla.

Díky Městu Valašské Meziříčí, panu starostovi i místostarostům za dobrou reprezentaci města a pomoc při organizaci této akce.

Dějství šesté – paralelní světy

Nemyslete si však, že když probíhal program návštěvy ve Zlíně, že se ve Valmezu nic nedělo. Opak byl pravdou. Už ve čtvrtek v podvečer jsme začali společně s kolegy a pracovníky hotelu upravovat prostory, kde se měla beseda konat. V průběhu pátečního dopoledne i odpoledne však příprava pokračovala. Nezdá se to, ale připravit takové prostředí jak organizačně, technicky a logisticky není legrace a díky tomu, že jsme věděli o velkém zájmu, snažili jsme se připravit jak jen to šlo.

Majitelka hotelu paní Libuše Krůčková nám vyšla maximálně vstříc po všech stránkách. Srdečné díky tedy patří nejen jí, ale i všem jejím kolegyním a kolegům! …a určitě se budeme vracet!

Srdečný dík patří také všem mým kolegyním a kolegům, kteří akci připravovali a zajišťovali. Celý tým vedla a své břemeno odpovědnosti skvěle zvládla Markéta Landová, ale zásluhy mají opravdu všichni! Díky!

Dějství sedmé – Houstone dochází nám vzduch

Příjezd k hotelu byl opravdu zážitkem. Jakmile A. Feustel vystoupil ozval se z davu čekajícím před vchodem do hotelu bouřlivý a srdečný potlesk. Až pak jsem si uvědomil, že jsou to vlastní lidé, kteří se do hotelu již nedostali a mohou být trochu zklamáni. Příjezd astronauta však jejich náladu pozvedl a nakonec se nám podařilo dostat všechny tyto zájemce alespoň do foyer hotelu, kde byla projekce v přímém přenosu z hlavního sálu.

Stejně bouřlivý potlesk uslyšel Drew i po příchodu do foyer a ještě bouřlivější při vstupu do hlavního sálu. Ani jsme neměli možnost se odebrat na připravený pokoj tak, aby měli všichni čas se připravit. Nebylo potřeba, byl skvěle připravený. Jeho typické mávnutí rukou na pozdrav bylo úplně stejné jako když astronauté přicházejí k autobusu, který je přepravuje na rampu Mysu Canaveral na Floridě k cestě do vesmíru.

Lidé byli namačkáni prakticky všude, seděli na zemi, stáli ve všech koutcích sálu. Dostali jsem se dopředu a využili pauzu než se připravila prezentace a vyzkoušel zvuk ke krátké poradě co a jak.

Až v tu chvíli jsem si uvědomil, že mi nějak chybí vzduch. Velké množství lidí v nepříliš dobře větraném prostoru udělalo své. V tu chvíli měli všichni lidé, z nichž mnozí tu již sedí více jak hodinu, mou velkou úctu a obdiv, že to vydrželi.

Dějství osmé – vesmírná dobrodružství a poselství

Dnes už podruhé poslouchám nadšené povídání Drew o jeho kosmických misích, především té zatím poslední k Mezinárodní kosmické stanici. Stejně jako prvně musím říci, že jsem ho poslouchal se zaujetím a vnímal jeho vlastní nadšení.

Hned na počátku však neustále, v době kdy tlumočník tlumočil,  gestikuloval a něco tiše povídal směrem k Indiře. Měl jsem trochu obavy, jestli nenastal nějaký problém. Po chvíli se ukázalo, že chce svou židli za stolem nabídnout k sezení jedné z návštěvnic, která zatím stála na samém okraji místnosti. Což se nakonec podařilo a tak se objevily ještě další tři místa k sezení.

V bezprostřední blízkosti povídajícího astronauta seděla skupinka dětí, jejichž zraky byl střídavě upnuty na promítací plátno a na astronauta. Kontakt byl opravdu těsný a myslím si, že si to obě strany užily. Stejně jako ve Zlíně i tady vzbuzovaly tišší či hlučnější smích vybrané scény ze života na kosmické stanici a pravé nadšení zavládlo, jak se dalo čekat, když Drew představoval činnost Krtečka v době kosmického letu. I zde byly snímky odměňovány nejen smíchem, ale i potleskem. Ten závěrečný byl opravdu mohutný.

Ihned poté se ujal slova Pavel Suchan a vysvětlil pravidla besedy a možností dotazů. I zde dostaly příležitosti hlavně děti. Otázky padají jedna za druhou. Je potěšitelné, že někteří mladí tazatelé zcela bez problémů položili dotaz v rodném jazyce astronauta. Nechtěný překlad jednoho takového dotazu tlumočníkem do češtiny byl odměněn potleskem. Dotazy byla nejrůznějšího charakteru od dotazů na průběh letu, pocity, až po aktivity Krtka. Otázky padaly i na Indiru, která jednu z nich odpověděla česky.

Po „násilně“ ukončené besedě se dostali se ke slovu mladí výtvarníci, jejichž práce v rámci soutěže Do kosmu s Krtkem byly vybrány. Ocenění v podobě drobných dárků a především diplomu předávaného přímo A. J. Feustelem s možností společné fotografie, byla nejen pro oceněné zážitkem.

Na rozdíl od Zlína měli návštěvníci besedy ve Valmezu možnost si prohlédnout oceněné práce této výtvarné soutěže. Kresby dětí různou technikou byly vystaveny ve foyer hotelu a těšily se zájmu nejen malých návštěvníků.

Po zkušenostech z předchozích akcí a především s ohledem na velkou únavu astronauta jsme zvolili autogramiádu v jedné z bočních místností s tím, že počet lidí bude možné regulovat a lépe kontrolovat. To se nakonec ukázalo jako velmi dobré řešení. I přes veškerou snahu organizátorů nebylo možné díky vyčerpání a únavě vyhovět všem zájemcům o autogram. I když jich byla opravdu malá menšina, mrzí nás to a dodatečně se za to omlouváme.

Po ukončení autogramiády a ještě dalších podpisech a fotografiích cestou jsem se konečně přesunuli do hotelu na soukromou část programu. Ještě poznámku! Až dodatečně jsem se dověděl, že Indira Feustel získala tak velké sympatie návštěvníků, že uspořádala svou vlastní improvizovanou a neplánovanou autogramiádu v hlavním sále.

Dějství deváté – pohoda, klídek a bowling

Doprovod astronauta se ubytoval v hotelu Apollo a astronautova rodina se ubytovala v hotelu Abácie. Zanedlouho jsme se sešli na společné neformální večeři včetně doprovodu. Únava časem trochu opadla a tak jsem se nakonec vydali hrát i bowling. Výsledky však nemohu z určitých důvodů zveřejnit (že jo Pavle).

V rámci večeře jsem předal Drewovi dar za Hvězdárnu Valašské Meziříčí a všechny její pracovníky v podobě nádherného modelu historického auta z dílny pana Marka. S ohledem na množství darů, které astronautova rodina na jednotlivých místech obdržela jsem se dohodli, že mu tento dárek společně se zapomenutou listinou zašleme poštou.

Večer probíhal v uvolněné atmosféře mezi průběžnou večeří, bowlingem a diskusemi. Do hry bowlingu se zapojili všichni tři chlapi Feustelovi nakonec promluvila žena a zahnala všechny a nekompromisně do postele.

Hektický den je za námi. Mě velmi těší, že vše proběhlo dobře. Drtivá většina návštěvníků je snad spokojena (a ohlasy tomu nasvědčují), nenastal žádný problém a já mám pár zážitků, ale i námětů k přemýšlení.

6. srpna 2011-  Dějství desáté – rozloučení

Předchozí den večer jsem se dohodli, že se ještě sejdeme a rozloučíme se. Už po půl osmé ráno čekám společně s rodinou na parkovišti před hotelem. Po chvíli přicházejí na parkoviště členové doprovodu a poté i Drew. Povídáme si. Děti jsou nadšené především velkým krtkem, ale i malým krtečkem a můj syn však nejvíce ocenil červenou dodávku VW Multivan, která dostala přednost i před astronautem. Astronautovi však dovolil, aby mu při řízení tohoto vozidla alespoň radil.
Pár poslední fotek, stisky rukou, objetí a rozloučení. Na jednu stranu velká úleva a oddych, hrdost na celý tým naší hvězdárny, který v této zkoušce obstál na výbornou. Na druhou stranu tak trochu smutek při loučení, ale zároveň pocit, že návštěva amerického astronauta Andrew Jay Feustela nebyla zbytečná a že snad stejně jako mě, inspirovala a motivovala i další lidi.

Děkuji celému organizačnímu týmu, především Pavlovi Suchanovi, kterého obdivuji jak vše s  lehkostí jemu vlastní a jeho milým úsměvem (který mě však občas dovede docela vytočit) zvládal a zvládnul. Díky! Stejné díky patří i Milanovi Halouskovi, řidiči Jirkovi a dalším členů doprovodu, tlumočníkovi a všem, kteří se na návštěvě A. J. Fesutela ve Zlínském kraji podíleli. Hlavní díky patří organizátorům celé akce na národní úrovni a zapomenout nesmím ani na Andrew J. Feustela, jeho ženu Indiru a syny Ariho a Adena.

Díky!

 

Další galerie z návštěvy A. J . Feustela.

autor: Libor Lenža


   
Tato stránka je vytištěna z webu www.astrovm.cz
Těšíme se na Vaši návštěvu.
WebArchiv Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí
Příspěvková organizace Zlínského kraje. Telefon: 571 611 928, E-mail: info@astrovm.cz, Vyrobil: WebConsult.cz