Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Tryptofan patří mezi 20 životně důležitých aminokyselin nezbytných pro syntézu bílkovin, které jsou klíčové pro vývoj života na Zemi. Tato aminokyselina vytváří mnoho spektrálních rysů v infračervené oblasti, jak již dříve charakterizovala Susana Iglesias Groth, výzkumnice IAC. „Vzhledem ke spektrálnímu pokrytí v infračervené oblasti a velké spektroskopické databázi ze Spitzerova dalekohledu byla tato aminokyselina zřejmým kandidátem na hledání ve vesmíru,“ vysvětluje astronomka.
Studie vzala v úvahu data z mnoha oblastí formování hvězd a planet, ale bylo to v jedné z nejbližších a nejznámějších oblastí, komplexu molekulárních mraků v Perseu, a zejména ve hvězdném systému IC 348, kde došlo ke kombinaci všech spektroskopických dat ze satelitu, která nám umožnila dosáhnout maximální citlivosti a identifikovat čáry, které tryptofan v laboratoři produkuje.
„IC 348 je výjimečná oblast tvorby hvězd a mimořádná chemická laboratoř; díky své blízkosti k Zemi zde můžeme provádět některé z nejcitlivějších vyhledávání molekul v mezihvězdném prostředí,“ poznamenává Iglesias-Groth, která nedávno ve stejné oblasti objevila důkazy pro další molekuly, jako je voda (H2O), oxid uhličitý (CO2), kyanovodík (HCN), acetylen (C2H), benzen (C6H6), polycyklické aromatické uhlovodíky a fullereny.
„Novinkou této práce je, že tryptofan nebyl nikdy předtím detekován v mezihvězdném prostředí a navíc, navzdory desetiletím výzkumu, nebyla potvrzena detekce jiných aminokyselin v žádné jiné oblasti tvorby hvězd,“ zdůrazňuje výzkumnice.
Studie předkládá důkazy, že emisní čáry spojené s tryptofanem mohou být přítomny také v jiných hvězdotvorných oblastech a naznačuje, že jeho přítomnost a možná i přítomnost jiných aminokyselin je běžná v plynu, ze kterého se tvoří hvězdy a planety. „Je pravděpodobné, že aminokyseliny, stavební kameny proteinů, mohou obohacovat plyn v protoplanetárních discích a atmosférách mladých, nově vzniklých exoplanet a možná urychlovat vznik života,“ říká Iglesias-Groth.
Analýza emisních pásů této molekuly nám také umožnila odhadnout teplotu, při které se nachází v plynu tohoto oblaku: asi 280 Kelvinů, tj. blízko nula stupňů Celsia, což je teplota velmi podobná teplotě naměřené pro molekulární vodík a vodu v mezihvězdné oblasti IC 348. Nová práce také představuje odhad množství tryptofanu ve stejné oblasti: je asi deset miliardkrát méně hojný než molekulární vodík.
„Je dobře známo, že aminokyseliny jsou součástí meteoritů a mohly být přítomny již při formování Sluneční soustavy,“ vysvětluje Iglesias-Groth. „Objev tryptofanu, a doufejme, že i dalších aminokyselin v budoucnu, by mohl naznačovat, že látky vytvářející bílkoviny, které jsou klíčové pro vývoj živých organismů, přirozeně existují v oblastech, kde se tvoří hvězdy a planetární systémy, a že život může být v naší Galaxii běžnější, než jsme mohli předvídat,“ uzavírá Iglesias-Groth.
autor: František Martinek