Tiskové zprávy ESO

Obdivuhodný snímek pořízený pomocí kamery WFI na observatoři ESO La Silla zachycuje neobvyklou hvězdu WR 22 a její barevné okolí. WR 22 je velmi horká a jasná hvězda, která odfukuje svoji řídkou atmosféru do okolního prostoru milionkrát rychleji než například naše Slunce. Hvězda leží v okrajové části mlhoviny Carina, ze které vznikla.

Astronomové použili kombinaci přístrojů na dalekohledu ESO/VLT a objevili dosud nejhmotnější známou hvězdu, která v době zrodu vážila třistakrát více, než naše Slunce. Je tedy dvakrát hmotnější, než udává v současnosti přijímaný limit hmotnosti hvězd – 150 Sluncí. Sama existence tohoto monstra – milionkrát zářivějšího než Slunce, které ztrácí materiál díky mohutnému hvězdnému větru – by mohla skrývat odpověď na otázku, jak hmotné mohou být hvězdy.

Astronomové získali první snímek prachového disku obklopujícího velmi mladou hmotnou hvězdu, čímž získali přímý důkaz, že se zrodila stejným způsobem jako její lehčí sestry. Objev byl učiněn díky použití několika přístrojů ESO a je prezentován v článku uveřejněném tento týden v časopise Nature.

Na základě pozorování provedených pozemním teleskopem ESO/VLT a kosmickou rentgenovou observatoří Chandra (NASA) astronomové odhalili dosud nejmohutnější dvojici výtrysků, vyvrhovaných hvězdnou černou dírou. Objekt někdy popisovaný jako mikrokvasar rozfukuje obrovské bubliny horkého plynu, které mají v průměru až 1 000 světelných let. Jsou tedy dvakrát větší a k jejich vytvoření je potřeba až 10krát více energie, než bylo pozorováno u dalších známých mikrokvasarů.

Tento pozoruhodný pohled na okolí hvězdy R CrA (Corona Australis) byl pořízen na observatoři ESO La Silla pomocí kamery WFI. Hvězda R CrA leží v centru oblasti zrodu nových hvězd a je obklopena jemnou namodralou reflexní mlhovinou ponořenou v rozsáhlém prachoplynném oblaku. Obrázek přináší nové překvapivé detaily této oblasti oblohy.

Astronomové poprvé v historii sledovali super-rychlé proudění v atmosféře exoplanety  – velmi důkladně studovaného 'horkého Jupitera' HD 209458b. Přesná pozorování oxidu uhelnatého ve spektru atmosféry planety odhalila, že z horké denní strany planety vane na chladnou noční stranu extrémně silný vítr. Stejná  pozorování vědcům také umožnila poprvé změřit skutečnou oběžnou rychlost planety.

Tento nový, obdivuhodný snímek galaxie NGC 253 v souhvězdí Sochaře byl pořízen teleskopem ESO/VISTA na observatoři Paranal (Chile) v rámci jedné z jeho prvních pozorovacích kampaní. Díky pozorování v infračerveném oboru není pohled tolik ovlivněn prachem. Teleskop odhalil nesčetné množství chladnějších hvězd a v centrální části galaxie objevil příčku, která je ve viditelném světle zcela nepozorovatelná.

Astronomové měli poprvé v historii možnost přímo sledovat pohyb planety poblíž mateřské hvězdy. Tato planeta má ze všech přímo pozorovaných exoplanet nejmenší oběžnou dráhu, která je srovnatelná s drahou Saturnu. Těleso pravděpodobně vzniklo velmi podobným způsobem jako obří plynné planety v naší Sluneční soustavě.

Na primární zrcadlo nového robotického teleskopu TRAPPIST na observatoři La Silla v Chile dopadlo první světlo. Jméno dalekohledu je akronymem plného názvu přístroje „TRAnsiting Planets and PlanetesImals Small Telescope“ a prozrazuje, že teleskop je určen především ke studiu planetárních soustav.

Zakladatel a první vedoucí Pracovní skupiny optiky a dalekohledů na ESO (Optics and Telescopes Group) Raymond Wilson, jehož průkopnický výzkum aktivní optiky umožnil konstrukci obřích dalekohledů dneška, získal Kavliho cenu 2010 za astrofyziku. Milionovou dolarovou odměnu si rozdělí s dvojicí amerických vědců Jerrym Nelsonem a Rogerem Angelem.