Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Mimořádně zajímavým objektem večerní oblohy je planeta Saturn, jejíž obraz v dalekohledu nadchne snad každého návštěvníka hvězdárny. Profesionální astronomové i amatéři z celého světa zaznamenali změnu ve vzhledu Saturnových prstenců: široce rozevřené prstence se rychle zužují do tenké linie. Publikovanou dvojici snímků pořídil Efrain Morales Rivera (Aguadilla, Puerto Rico) svým amatérským dalekohledem.
„Prstence se podstatně zúžily během posledního roku,“ říká Rivera. „Tzv. Cassiniho dělení (tmavá mezera v prstencích) je stále obtížněji pozorovatelná.“
Takováto událost se pravidelně opakuje – prodloužená rovina prstenců míří na Zemi dvakrát během oběhu planety Saturn kolem Slunce. Tato situace nastává jednou za 14 až 15 roků. Protože prstence jsou velmi tenké, mohou v tomto případě zcela „zmizet“, pokud se na ně díváme malým dalekohledem.
V příštích měsících se budou Saturnovy měsíce stále více a více „zavírat“ (budou stále tenčí a tenčí), až nakonec zcela zmizí. Stane se tak 4. 9. 2009, kdy prodloužená rovina prstenců bude mířit přesně na naši Zemi. Stejný úkaz pozoroval v roce 1612 Galileo Galilei, který prstence poprvé spatřil v roce 1610 – tedy téměř před 400 roky. Takováto situace je výhodná pro pátrání po nových malých měsících. Galileo Galilei se zasloužil o objev čtyř největších měsíců planety Saturn, dnes jich známe díky velkým dalekohledům a kosmickým sondám přesně 60.
Galileo Galilei nikdy nerozpoznal pravou podstatu prstenců. Teprve v roce 1659 Christiaan Huygens správně vysvětlil změny viditelnosti a zmizení prstence změnou sklonu roviny prstenců vůči Zemi. V roce 1660 přišel Jean Chapelain s názorem, že prstence nejsou pevným útvarem, ale že jsou tvořeny velkým množstvím malých částic samostatně kroužících kolem planety. Jeho názor však byl akceptován až po téměř 200 letech.
Od objevu prstenců bylo jejich „zmizení“ pozorováno celkem 27krát, avšak i v současné době planetu Saturn obdivujeme. Dokonce i když se prstence zmenšují, planeta Saturn je stále úchvatná i při pohledu malým dalekohledem.
Planeta Saturn bude na večerní obloze viditelná až do července 2008. Po celý rok se nachází v souhvězdí Lva. Využijte této situace k návštěvě některé blízké hvězdárny. Pohled dalekohledem na planetu Saturn stojí za to. Můžete si pak představovat, jaké pocity asi měl Galileo Galilei, když tuto planetu spatřil poprvé svým primitivním dalekohledem.
Zdroj: http://www.physorg.com/news125069037.html
autor: František Martinek