Největší sluneční bouře na Zemi objevená prostřednictvím letokruhů stromů

Mezinárodní tým výzkumníků odkryl důkazy o největší sluneční bouři, jaká kdy byla identifikována studiem prastarých letokruhů stromů. Důkazy poukazují na kolosální nárůst úrovně izotopu uhlíku C14 z doby před 14 300 lety, nalezeného v letokruzích stromů z Francouzských Alp. Vědci objevená kolosální sluneční bouře byla tak silná, že podobná událost by byla v době moderních technologií katastrofální. Dnes by solární bouře takového rozsahu způsobila masivní destrukci energetických sítí a satelitních systémů.

Výzkum provedli odborníci z Collège de France, CEREGE, IMBE, Aix-Marseille University a University of Leeds. Prastaré stromy zkoumané pro účely této studie byly nalezeny na erodovaných březích řeky Drouzet poblíž Gap v jižních Francouzských Alpách. Tyto stromy, kategorizované jako subfosílie, vykazovaly jednotlivé letokruhy, které přesně před 14 300 lety odhalily bezprecedentní nárůst úrovně radioaktivního izotopu C14.

„Nalézt takovou sbírku zachovalých stromů bylo opravdu výjimečné. Porovnáním šířek jednotlivých letokruhů ve více kmenech stromů jsme pak data z jednotlivých stromů opatrně poskládali dohromady, abychom vytvořili delší časovou osu pomocí metody zvané dendrochronologie,“ vysvětlila spoluautorka studie profesorka Cécile Miramontová. „To nám umožnilo objevit neocenitelné informace o minulých změnách životního prostředí a měřit izotopy C14 během nezmapovaného období sluneční aktivity.“

Aby tým potvrdil svá zjištění, porovnal nalezený pík izotopu C14 s měřeními berylia z grónských ledovcových jader. Experti došli k závěru, že tento významný pík byl výsledkem gigantické sluneční bouře, která měla sílu vymrštit do zemské atmosféry obrovské objemy energetických částic.

Vedoucí výzkumník profesor Edouard Bard poznamenal, že radioaktivní izotop uhlíku je neustále produkován v horních vrstvách atmosféry v důsledku kosmického záření. „Vědci nedávno zjistili, že extrémní sluneční události včetně slunečních erupcí a výronů koronální hmoty mohou také vést ke krátkodobým výbuchům energetických částic, které jsou zachovány jako obrovská maxima v produkci izotopu C14, ke kterým dochází během roku,“ vysvětlil profesor Bard.

Takové masivní sluneční události by dnes byly katastrofální, protože by mohly narušit naše telekomunikační, satelitní a elektrické sítě, což by vedlo k obrovským ekonomickým škodám. „Extrémní sluneční bouře by mohly mít na Zemi obrovský dopad. Takové super bouře by mohly trvale poškodit transformátory v našich elektrických sítích, což by mělo za následek obrovské a rozsáhlé výpadky trvající měsíce,“ uvedl spoluautor studie Tim Heaton. „Mohly by také vést k trvalému poškození satelitů, na které všichni spoléháme při navigaci a telekomunikaci, takže by byly nepoužitelné. Vytvářely by také vážné radiační riziko pro astronauty.“

Zajímavé je, že to není první takový objev. Za posledních 15 000 let bylo identifikováno devět extrémních slunečních bouří, známých jako Miyake Events (Miyakeho události). 14 300 let stará bouře však vyniká jako nejmohutnější, téměř dvojnásobně větší než události z let 993 n. l. a 774 n. l. Povaha těchto událostí však zůstává neznámá, z velké části kvůli absenci přímého instrumentálního pozorování.

„Přímá přístrojová měření sluneční aktivity začala až v 17. století počítáním slunečních skvrn,“ poznamenal profesor Bard. „Dnes také získáváme podrobné záznamy pomocí pozemních observatoří, vesmírných sond a satelitů. Všechny tyto krátkodobé instrumentální záznamy jsou však nedostatečné pro úplné pochopení Slunce. Izotop uhlíku C14 měřený v letokruzích stromů, používaný spolu s beryliem v polárních ledových jádrech, poskytuje nejlepší způsob, jak pochopit chování Slunce dále do minulosti.“

Největší přímo pozorovanou sluneční bouří byla Carringtonova událost z roku 1859. Bouře zničila telegrafní stroje a vytvořila noční polární záři tak jasnou, že ptáci začali zpívat. Přestože byla Carringtonská událost masivní, ve srovnání s těmito starověkými Miyakeho událostmi bledne.

Profesor Heaton ocenil roli izotopu uhlíku při studiu historie Země a zdůraznil důležitost porozumění naší minulosti, abychom se připravili na budoucí rizika.

„Izotop uhlíku C14 poskytuje fenomenální způsob studia historie Země a rekonstrukce kritických událostí, které Země zažila,“ řekl profesor Heaton. „Přesné pochopení naší minulosti je nezbytné, pokud chceme přesně předpovídat naši budoucnost a zmírnit potenciální rizika. Stále se máme co učit. Každý nový objev nejen pomůže odpovědět na stávající klíčové otázky, ale může také vytvořit nové.“

Studie byla publikována v časopise Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical Physical and Engineering Sciences.

Zdroj: https://www.leeds.ac.uk/main-index/news/article/5427/researchers-identify-largest-ever-solar-storm-in-tree-rings

autor: František Martinek