Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Pomocí nových rádiových pozorování na vlnové délce 21 cm provedených teleskopem Green Bank Telescope (GBT) astronomové objevili více než 250 neutrálních plynných mračen, která jsou vystřelována ze středu naší Galaxie do mezihvězdného prostoru. Tyto mraky jsou pravděpodobně produktem stejného jevu, který vytvořil Fermiho bubliny.
Již nějakou dobu je známo, že energetické procesy v centru Mléčné dráhy vytvořily rychlé, horké větry expandující do mezigalaktického prostoru s teplotami milionů stupňů a rychlostí tisíců kilometrů za sekundu. Takové větry vanou ve většině velkých galaxií.
Náhodný objev, že část tohoto vytékajícího horkého plynu strhává studená vodíková mračna, byl učiněn australským dalekohledem ATCA, který měří rádiové emise vlnové délky 21 cm emitované mezihvězdnými atomy vodíku.
To naznačovalo, že by mohla existovat neobjevená populace mraků vynášejících hmotu z jádra Mléčné dráhy. Tato vodíková mračna jsou důležitá sama o sobě, ale slouží také jako sondy horkého větru. Je obtížné změřit podmínky ve velmi horkém větru, ale chladné mraky jej mohou sledovat stejným způsobem, jako na Zemi může hrstka listí vyhozených nahoru ukázat směr a rychlost místního větru.
Citlivost dalekohledu Green Bank Telescope z něj činí ideální nástroj pro detekci slabých signálů z mezihvězdného vodíku, ale zmapování těchto oblaků a zjištění jejich skutečného rozsahu nebylo snadné.
„Používání GBT trvalo roky, než byly systematicky zmapovány stovky čtverečních stupňů při hledání slabých emisí vodíku,“ řekl Felix James 'Jay' Lockman, astronom na Green Bank Observatory. „Jakmile jsme identifikovali nějaké slibné kandidáty, mohli jsme pokračovat cílenými pozorováními na jiných dalekohledech, abychom zjistili více. Mračna musela být vytržena z oblasti blízko samého středu Mléčné dráhy a vymrštěna ven, buď výbuchem tvorby hvězd, nebo aktivitou černé díry.“
Některá z těchto mračen mají nejvyšší výstupní rychlost ze všech mraků, které kdy byly v Mléčné dráze pozorovány, a mohou uniknout z Galaxie. Nová data z dalekohledu APEX nečekaně odhalila, že některá z oblaků vodíku obsahují molekuly a hustý studený plyn.
„Nikdo by nečekal, že mračna prudce vyvržená z Mléčné dráhy mohou obsahovat relativně křehký molekulární materiál, ale je to tak,“ řekl Lockman.
Astronomové používající radioteleskop MeerKAT nedávno zmapovali vodík v několika oblacích s vysokým úhlovým rozlišením, což ukázalo, jak se vyvíjejí a jak se trhají, když proudí do mezihvězdného prostoru.
„Tyto nové výsledky otevírají dveře dalším objevům,“ řekl Lockman. „Jak mraky zůstávají stabilní, když jsou zrychleny na více než 400 km za sekundu, je záhadou. Chemické procesy v těchto oblacích jsou zcela neobvyklé a neprozkoumané.“
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/milky-ways-center-gas-clouds-12701.html
autor: František Martinek