Hvězdárna Valašské Meziříčí
www.astrovm.cz
   


Logo veřejné zakázky a poptávky

11.11.2017
Ohlédnutí za Týdnem vědy a techniky Akademie věd ČR 2017

Za největším vědeckým festivalem v České republice můžeme udělat pomyslnou tečku. Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. se stala již po druhé spolupracující organizací Akademie věd ČR v rámci akce s názvem Týden vědy a techniky Akademie věd ČR.   Festival vědy a techniky se odehrával od pondělí 6. 11. 2017 do soboty 11. 11. 2017. Jak probíhal týden zasvěcený vědě a technice na hvězdárně ve Valašském Meziříčí? V celém areálu hvězdárny bylo náležitě rušno. Na hvězdárnu zavítalo 995 návštěvníků.

10.10.2017
NOC VĚDCŮ 2017

V pátek 6. října se Hvězdárna Valašské Meziříčí opět připojila k celoevropské akci pořádané každoročně pod názvem NOC VĚDCŮ. Tématem letošního ročníku byla MOBILITA.

09.10.2017
Příběh Země

Chemické složení meziplanetární hmoty odhaluje tajemství vzniku života. Klíčem k jeho poznání může být také spektroskopie meteorů!
 
Sluneční soustavu netvoří jen osm planet, přes 180 měsíců, 200 velkých a miliony malých asteroidů a možná až 1012 komet, ale také spousta malých těles pohybujících se mezi planetami po nestabilních drahách. Souhrnně jsou nazvána meziplanetární hmotou. Meziplanetární hmota vstupující do atmosféry naší planety ve většině případů zanikne a jediným projevem této události zůstává tzv. meteor. V omezeném počtu případů je těleso dostatečně velké, aby dopadlo až na povrch jako meteorit a mohlo být podrobeno chemické analýze.

Přihlašte se k odběru aktualit AKA, novinek z hvězdárny a akcí:

Více informací o zasílání novinek

Nacházíte se: Úvodní » Aktuality AK » Záhadná mlhovina Tarantule

Záhadná mlhovina Tarantule

21.03.2011

Hubblův kosmický teleskop HST (NASA/ESA) pořídil mimořádnou fotografii části proslulé mlhoviny s názvem Tarantula Nebula (mlhovina Tarantule), což je rozsáhlý oblak prachu a plynů v sousední nepravidelné galaxii Velké Magellanovo mračno s probíhajícím vznikem hvězd. Na publikovaném snímku vidíme centrální oblast mlhoviny, která jasně září v důsledku přítomnosti mladých hvězd a ionizovaného plynu.

Tenké oblouky v mlhovině Tarantule připomínaly astronomům dlouhé pavoučí nohy, podle nichž obdržela toto neobvyklé jméno. Část mlhoviny, viditelná na publikovaném snímku pořízeném kamerou ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST je napříč protkána proudy prachu a plynů rozbrázděných nedávnou explozí supernovy. Tento pozůstatek po výbuchu supernovy s označením NGC 2060 se nachází vlevo nahoře od středu tohoto obrázku a obsahuje nejjasnější známý pulsar.

V blízkosti okraje mlhoviny, vlevo dole mimo publikovaný snímek, se nachází další pozůstatek, tentokráte po explozi supernovy SN 1987a, což je nejbližší supernova pozorovaná od doby vynálezu dalekohledu v 17. století. HST a další dalekohledy se vracejí k výzkumu této hvězdné exploze pravidelně od výbuchu v roce 1987 a každá následující „návštěva“ ukazuje v novém světle expandující rázovou vlnu osvětlující plyn v okolí hvězdy, vytvářející perlový náhrdelník svítících bodů kolem zbytku hvězdy. Supernova SN 1987a je viditelná na širokoúhlém snímku mlhoviny, pořízeném prostřednictvím dalekohledu MPG/ESO o průměru 2,2 m.

Společně s umírající hvězdou je mlhovina Tarantule zastíněna mladými hvězdami, které se nedávno zformovaly z přítomných velkých zásob plynu a prachu. Tato hvězdná batolata intenzivně vyzařují ultrafialové světlo ionizující okolní plyn, který září červeně. Světlo je tak intenzivní, že ačkoliv je mlhovina od nás vzdálena 170 000 světelných roků – mimo naši Galaxii, je mlhovina Tarantula přesto viditelná za tmavé noci i bez dalekohledu (bohužel jen na jižní polokouli).

Kompaktní a mimořádně jasná hvězdokupa s názvem RMC 136 se nachází vlevo nahoře od oblasti zachycené na fotografii v úvodu článku. Poskytuje mnohem intenzivnější světlo, které je zodpovědné za vícebarevnou záři. Ještě nedávno astronomové diskutovali o tom, zda jsou zdroje intenzivního světla pevně vázány na hvězdokupu či snad za to může neznámý typ super-hvězd tisíckrát větších než Slunce. Uplynulo pouhých 20 let a HST ve spolupráci s novými generacemi pozemních dalekohledů odhalil jemné detaily, které astronomům umožnily přesvědčivě prokázat, že se jedná skutečně o hvězdokupu.

Avšak i když mlhovina Tarantule neobsahuje tyto hypotetické super-hvězdy, je stále „domovem“ pro některé extrémní úkazy, které z ní dělají oblíbený cíl pro dalekohledy. Uvnitř jasné hvězdokupy leží například hvězda RMC 136a1, u které bylo nedávno zjištěno, že se jedná o nejtěžší známou hvězdu: v době vzniku činila její hmotnost kolem 300 hmotností Slunce. Tato „těžká váha“ je výzvou pro astronomické teorie vzniku hvězd, převyšujících horní limit jejich doposud předpokládané hmotnosti.

Zdroj: http://www.spacetelescope.org/news/heic1105/

autor: František Martinek


   
Tato stránka je vytištěna z webu www.astrovm.cz
Těšíme se na Vaši návštěvu.
WebArchiv Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí
Příspěvková organizace Zlínského kraje. Telefon: 571 611 928, E-mail: info@astrovm.cz, Vyrobil: WebConsult.cz