Hvězdárna Valašské Meziříčí
www.astrovm.cz
   


Logo veřejné zakázky a poptávky

11.11.2017
Ohlédnutí za Týdnem vědy a techniky Akademie věd ČR 2017

Za největším vědeckým festivalem v České republice můžeme udělat pomyslnou tečku. Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. se stala již po druhé spolupracující organizací Akademie věd ČR v rámci akce s názvem Týden vědy a techniky Akademie věd ČR.   Festival vědy a techniky se odehrával od pondělí 6. 11. 2017 do soboty 11. 11. 2017. Jak probíhal týden zasvěcený vědě a technice na hvězdárně ve Valašském Meziříčí? V celém areálu hvězdárny bylo náležitě rušno. Na hvězdárnu zavítalo 995 návštěvníků.

10.10.2017
NOC VĚDCŮ 2017

V pátek 6. října se Hvězdárna Valašské Meziříčí opět připojila k celoevropské akci pořádané každoročně pod názvem NOC VĚDCŮ. Tématem letošního ročníku byla MOBILITA.

09.10.2017
Příběh Země

Chemické složení meziplanetární hmoty odhaluje tajemství vzniku života. Klíčem k jeho poznání může být také spektroskopie meteorů!
 
Sluneční soustavu netvoří jen osm planet, přes 180 měsíců, 200 velkých a miliony malých asteroidů a možná až 1012 komet, ale také spousta malých těles pohybujících se mezi planetami po nestabilních drahách. Souhrnně jsou nazvána meziplanetární hmotou. Meziplanetární hmota vstupující do atmosféry naší planety ve většině případů zanikne a jediným projevem této události zůstává tzv. meteor. V omezeném počtu případů je těleso dostatečně velké, aby dopadlo až na povrch jako meteorit a mohlo být podrobeno chemické analýze.

Přihlašte se k odběru aktualit AKA, novinek z hvězdárny a akcí:

Více informací o zasílání novinek

Nacházíte se: Úvodní » Aktuality AK » Pod závojem oranžové mlhy I

Pod závojem oranžové mlhy I

26.03.2009

Nejsledovanějším měsícem posledních let je Titan – měsíc planety Saturn. Oranžový závoj nad měsícem symbolicky poodhrnula kosmická sonda Cassini. Vědci tak spatřili první „záblesk“ povrchu měsíce, na nějž, jak se někteří astronomové domnívají, prší ze zamlžené oblohy organický materiál a vytváří zde moře kapalných uhlovodíků. Nelze vyloučit ani možnost primitivního života. V několika pokračováních si představíme základní informace o tomto zajímavém vzdáleném měsíci.

Titan se představuje

Největší měsíc planety Saturn objevil 25. 3. 1655 holandský astronom Christiaan Huygens. S průměrem 5 150 km se řadí hned na druhé místo za Jupiterovým měsícem Ganymed, který má ze všech měsíců ve Sluneční soustavě největší průměr.

Titan je diferencovaným tělesem se silikátovým jádrem a kůrou tvořenou vodním ledem. Za teplot, které zde panují, je led na Titanu tvrdý jako nerosty na Zemi. Titan má také hustou atmosféru převážně z dusíku a metanu, jejíž tlak na povrchu je o 60 % vyšší než na Zemi. V místě, kde na povrchu měsíce přistál 14. 1. 2005 evropský modul Huygens, který se oddělil od sondy Cassini, byla naměřena teplota -179,5 °C.

Dřívější pozorování vedla vědce k názoru, že na Titanu jsou „zakonzervovány“ podmínky, jaké panovaly na Zemi před tím, než se na ní objevil život. Určitou naději pro život na Titanu dává budoucí vývoj Slunce: množství produkovaného záření neustále stoupá a za několik miliard let se z něj stane tzv. rudý obr. Zvýší se tím i teplota na povrchu Titanu, což zlepší vyhlídky na případný rozvoj života.

Atmosféra Titanu

Titan ve viditelném světle.Atmosféru Titanu objevil Gerard P. Kuiper v roce 1944, kdy byl ve spektru měsíce objeven plynný metan, kterého je v atmosféře téměř 5 %. Nejvíce je v ovzduší zastoupen dusík (zhruba 95 %), indikovány byly i další plyny. Nejexotičtější složky atmosféry Titanu vznikají v jeho horních vrstvách, kde je metan štěpen působením ultrafialového záření. Dalšími reakcemi pak vznikají uhlovodíky jako etan, acetylén či etylén. Pravděpodobně se vytvářejí i složitější řetězce. Tyto látky následně kondenzují v nejchladnějších vrstvách atmosféry do podoby drobných částic. A právě tyto částice o průměru několika desetin mikrometru způsobují typický oranžový zákal v atmosféře Titanu.

Plynový chromatograf a hmotový spektrometr na palubě sondy zjistily, že po přistání vzrostla koncentrace metanu skokem na 30 %. Plyn se pravděpodobně vypařil z povrchu zahřátím od modulu Huygens. „Na Titanu je velmi hořlavé prostředí. Naštěstí je veškerý kyslík uvězněn v ledu a nemůže zde probíhat proces hoření. Což je dobře, neboť jinak by Titan již dávno explodoval,“ říká Toby Owen, University of Hawaii, odborník na atmosféru Titanu.

Povrchové útvary

Krátery na TitanuPozorovat povrch měsíce Titan ve viditelném světle je velmi obtížné, neboť je zastřen neprůhlednou hustou mlhou. Před příletem sondy Cassini se předpokládalo, že tmavé plochy, které byly velkými pozemními dalekohledy pozorovány v rovníkových oblastech Titanu, jsou moře kapalných uhlovodíků. Poslední výzkumy ale ukázaly, že se ve skutečnosti jedná o „moře“ písku. Avšak ne takového, jaký známe například ze Sahary. Jedná se o zmrzlou směs prachu, vody a uhlovodíků. Tento písek je hnán větry, které jej zformovaly do podoby dun.

Přestože hustá atmosféra Titanu chrání částečně povrch před dopadem meteoritů, bylo pomocí radaru sondy Cassini několik velkých dopadových kráterů objeveno. Jedná se například o velkou pánev Menrva o průměru 440 km, obklopenou několikanásobnými valy. Mezi další patří například kráter Sinlap o průměru 80 km s rovným dnem či kráter Ksa o průměru 30 km s tmavým dnem a centrálním vrcholkem.

Impaktní krátery na povrchu měsíce vypadají, jako by byly zality kapalinou, snad deštěm tekutých uhlovodíků, eventuelně sopečnými výrony.

Zdroj: http://saturn.jpl.nasa.gov/index.cfm

autor: František Martinek


   
Tato stránka je vytištěna z webu www.astrovm.cz
Těšíme se na Vaši návštěvu.
WebArchiv Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí
Příspěvková organizace Zlínského kraje. Telefon: 571 611 928, E-mail: info@astrovm.cz, Vyrobil: WebConsult.cz