Hvězdárna Valašské Meziříčí
www.astrovm.cz
   


Logo veřejné zakázky a poptávky

10.10.2017
NOC VĚDCŮ 2017

V pátek 6. října se Hvězdárna Valašské Meziříčí opět připojila k celoevropské akci pořádané každoročně pod názvem NOC VĚDCŮ. Tématem letošního ročníku byla MOBILITA.

09.10.2017
Příběh Země

Chemické složení meziplanetární hmoty odhaluje tajemství vzniku života. Klíčem k jeho poznání může být také spektroskopie meteorů!
 
Sluneční soustavu netvoří jen osm planet, přes 180 měsíců, 200 velkých a miliony malých asteroidů a možná až 1012 komet, ale také spousta malých těles pohybujících se mezi planetami po nestabilních drahách. Souhrnně jsou nazvána meziplanetární hmotou. Meziplanetární hmota vstupující do atmosféry naší planety ve většině případů zanikne a jediným projevem této události zůstává tzv. meteor. V omezeném počtu případů je těleso dostatečně velké, aby dopadlo až na povrch jako meteorit a mohlo být podrobeno chemické analýze.

18.09.2017
Hvězdárna se zapojila do oslav Dnů města Valašské Meziříčí

Ve dnech 15. a 16. září 2017 se naše hvězdárna připojila k oslavám Dnů města Valašské Meziříčí. Tuto akci finančně podpořilo Město Valašské Meziříčí v rámci podpory malého rozsahu.  

Přihlašte se k odběru aktualit AKA, novinek z hvězdárny a akcí:

Více informací o zasílání novinek

Nacházíte se: Úvodní » Aktuality AK » Kosmický netopýr

Kosmický netopýr

03.03.2010

ESO 009/10 tisková zpráva

Rodící se ostrůvek hvězd na okraji Orionu
 
Na tomto dnes zveřejněném snímku pořízeném Evropskou jižní observatoří je v jemných detailech zaznamenána slabá mlhovina NGC 1788, kterou naleznete v temném a často opomíjeném koutě souhvězdí Orion. Ačkoliv tento mlhavý obláček je od jasných hvězd Oriona poněkud vzdálen, jejich mohutný vítr a intenzivní záření přesto mají na mlhovinu výrazný vliv. Tvarují ji a vytvářejí tak podmínky pro vznik desítek mladých sluncí. 
 

Lidé z celého světa znají typický vzhled souhvězdí Orion velmi důvěrně. Málo z nich však ví o mlhovince NGC 1788, skryté pokladnici hvězd, nacházející se jen několik stupňů od jasných hvězd Orionova pásu.
 
NGC 1788 je reflexní mlhovina, jejíž plyn a prach rozptylují světlo z malé skupiny mladých hvězd. Jemně zářící oblak tvarem připomíná obrovského netopýra s roztaženými křídly. Na snímku je možné spatřit jen velmi málo hvězd patřících přímo k mlhovině, neboť většina z nich je ukryta uvnitř prachových kokonů, které je obklopují. Nejjasnější hvězda nese označení HD 293815 a naleznete ji v horní části oblaku, těsně nad temným prachovým pásem táhnoucím se skrze mlhovinu středem snímku.    

Ačkoliv se na první pohled zdá, že NGC 1788 je izolovaným oblakem, není tomu tak. Pozorování pokrývající zorné pole přesahující tento zveřejněný záběr odhalila, že hmotné hvězdy patřící k mohutné skupině v Orionu hrály rozhodující úlohu při tvarování NGC 1788 a podpoře hvězdotvorby v jejím nitru. Jsou také zodpovědné za rozzáření oblaků vodíkového plynu v podobě téměř vertikálního červeného pásu táhnoucího se v levé části obrázku.

Všechny hvězdy v této oblasti jsou vesměs velmi mladé, jejich průměrné stáří je odhadováno na pouhý milión let, což je jako mrknutí okem ve srovnání s 4 500 miliony let našeho Slunce. Při zkoumání populace hvězd v okolí mlhoviny astronomové dospěli k závěru, že tyto mladinké hvězdy lze rozdělit do tří jasně definovaných skupin: ty nalevo od červeného pásu jsou o něco starší než ty napravo, které vytvářejí malou kupu poblíž mlhoviny a ozařují ji; úplně nejmladší stálice jsou pak stále skryty hluboko v prachových kokonech více napravo. Na snímku sice nejsou vidět, ale jejich existence byla prokázána dalšími pozorováními v infračerveném pásmu a na milimetrových vlnových délkách.

Toto rozložení hvězd, kde starší nacházíme na straně přivrácené ke komplexu v Orionu a mladší na odvrácené straně, naznačuje, že 'vlna hvězdotvorby‘ vytvořená kolem žhavých masivních hvězd v Orionu prošla nedávno mlhovinou NGC 1788 a postupuje dále.

Uvedený snímek byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) na dalekohledu MPG/ESO o průměru objektivu 2,2 m, který se nachází na observatoři La Silla v Chile.
 
Zdroj

 

Další informace

ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 14 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Kontakty

Henri Boffin; ESO ePOD, Garching, Germany; Phone: +49 89 3200 6222; E-mail: hboffin (at) eso.org

Překlad: Jiří Srba, Hvězdárna Valašské Meziříčí
Národní kontakt: Pavel Suchan +420 267 103 040; suchan@astro.cz


   
Tato stránka je vytištěna z webu www.astrovm.cz
Těšíme se na Vaši návštěvu.
WebArchiv Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí
Příspěvková organizace Zlínského kraje. Telefon: 571 611 928, E-mail: info@astrovm.cz, Vyrobil: WebConsult.cz