Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
V letošním roce uplynulo 100 let od narození Ing. Bohumila Malečka CSc., který působil na hvězdárně ve Valašském Meziříčí v letech 1961-1989 nejen jako ředitel, ale i jako odborný pracovník a organizátor sítě pozorovatelů zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy. Vystudovaný geoget se specializací na astronomickou geodézii.
Mnoho zajímavých objektů je na obloze pozorovatelných pravidelně, nejlépe v určité části roku. Proto pozorovatelé používají termíny jako jarní – letní – podzimní a zimní obloha. O co tedy jde. S tím, jak naše Žemě obíhá kolem Slunce, naskýtá se nám pozorovatelům v každém období roku pohled do jiné části hvězdných hlubin ve směru opačném, než se nachází Slunce. V následujícím přehledu souhvězdí a zajímavých objektů v jednotlivých ročních obdobích budeme používat časových orientačních bodů – kolem jarní (20. března) a podzimní (22. září) rovnodennosti, letního (21. června) a zimního (21. prosince) slunovratu. Na základě nich si ukážeme přibližný vzhled hvězdné oblohy v daných obdobích včetně vybraných zajímavých objektů.
Jarní obloha je část nebeské klenby, která je nejlépe pozorovatelná kolem půlnoci v době jarní rovnodennosti v nadhlavníku a při pohledu směrem k jihu (objekty kulminují – jsou nejvýše). V zimě tuto část oblohy vidíme stejně před východem Slunce, v na začátku léta pak krátce po setmění. Nebeská klenba v tomto období zdaleka není tak výrazná jako v zimě (pokud jde o počet jasných hvězd).
Mléčná dráha se nachází nízko nad severním obzorem (díváme se jakoby mimo rovinu naší galaxie), a na obloze chybí galaktické objekty jako hvězdokupy a difúzní mlhoviny. Naopak můžeme lépe pozorovat velmi vzdálené hvězdné ostrovy – cizí galaxie.
Na jarní obloze září známý Velký vůz (část souhvězdí Velké Medvědice – Uma) vysoko v nadhlavníku. Dominantními souhvězdími jsou Lev (Leo), Pastýř (Boo) a Panna (Vir). Nejjasnější stálice těchto souhvězdí Regulus, Arkturus a Spica tvoří takzvaný jarní trojúhelník. Spica a Regulus se nacházejí poblíž ekliptiky a v jejich blízkosti se mohou občas vyskytnout objekty sluneční soustavy – planety nebo Měsíc. Kromě již zmíněných souhvězdí naleznete nad jižním obzorem to nejdelší vůbec, které se táhne po obloze v délce přes 100° – jmenuje se Hydra (Hya). Další dlouhé souhvězdí je navinuto kolem severního pólu a jedná se o Draka (Dra).
Nad východním obzorem se již objevují souhvězdí spíše patřící k létu Herkules (Her) a Lyra s nejjasnější hvězdou severní oblohy – Vegou. Na západě a severozápadě naopak mizí dominanty zimy Blíženci a Vozka (Aur) s nepřehlédnutelnou hvězdou Capella jen o málo slabší než zmíněná Vega na druhé straně oblohy.